Apologetika

Když bych měl vybrat jedno z témat, které nás křesťany možná nejvíce staví do defenzívy, bude to evoluce. Za nějakých 150 let co je na světě, svým významem a přesahem nabobtnala do gigantických rozměrů. Zasahuje dnes do velkého množství vědních oborů od geologie po genetiku a výrazně (a často velice negativně) ovlivňuje i tak zdánlivě nesouvisející oblasti jako je kultura či morálka. Je zjevné, že je evoluce pro mnohé křesťany strašákem proto, že se zdá nabízet alternativní kreační příběh. Tento je pro mnohé natolik silný, že vystoupit proti němu je předem prohraná bitva s „vědou". Co s tím? Musíme se bát hovorů o evoluci?

Předně na okraj, evoluce není jenom věda, ale velice často také ideologie, která si vědu používá. Nesouhlasíte s tím? Podívejte se kolem sebe a spočítejte, kolik se vůkol pohybuje einsteinistů, pasteuristů či schrödingeristů? Žádný? Ano, ani já nikoho takového dlouho nepotkal. Dobře, co ale takoví darwinisté? Není zajímavé, že ty jakoby odněkud házeli v plných koších? Proč? Protože darwinistická evoluce je kromě jiného také skvělým prostředkem k osvobození člověka od tyranie protivného morálního božstva a jakýchkoliv jeho případných nároků na naše chování a sebepojetí. K tomu se hodí mimořádně dobře, podívejte se na některá z vyjádření ateistů na tomto webu. Neměli by se přitom ale snad všichni vědci profilovat primárně pouze jako VĚDCI, připraveni kdykoliv své oblíbené názory hodit přes palubu, bude-li to více v souladu se zjištěnými informacemi?

Zpět k tématu. Je tedy nutné se tématu evoluce obávat? Vadí nám vždy a stejně a nebo snad může být někdy dokonce v souladu s naším světonázorem? Odpověď se pokusím dát níže v krátkém přehledu jednotlivých pochopení termínu evoluce.

Co všechno je evoluce

Definice 1. - Evoluce je změnou v čase

Každou chvíli někde v metru zahlédnu reklamu na nový model kamery či vozidla s komunikovaným poselstvím ve smyslu „evoluci nezastavíš". Definice „změny v čase" je samozřejmě velice obecná a pokrývá kdeco. Dnes je vše jinak, než to bylo ještě nedávno. Mám méně vlasů, oblékám se jinak, pozoruji jak se z mých malých dcer stávají slečny. Všechno na této zemi se neustále mění – od zvětrávalých skal po pučící větve na jaře se probouzejících stromů. Z takovéto „evoluce" ale samozřejmě není nutné mít strach – ta nijak roli Stvořitele nenahrazuje - je neutrální a sotva kontroverzní.

Definice 2.) - Evoluce je proces popisující variace v rámci daných limitů komplexity / variace již existujících orgánů či struktur

Ani tento aspekt evoluce, který pracuje s dobře známými procesy přírodního výběru, mutací či genetického driftu (zužování genetické variability populace) pro nás není nijak kontroverzní, neboť jeho kreační potenciál je velmi limitovaný. Jeho dobrým příkladem jsou jevy jako vyvíjející se rezistence bakterií vůči antibiotikům, zobáčky galapážských pěnkav nebo melanismus můrek drsnokřídleců březových. Jde o to, že pod vlivem vnějších okolností, jako například nedostatek určité potravy nebo změny klimatu se selekčním tlakem prosadí ti lépe připravení. Dobrý příklad jsou například ony galapážské pěnkavy. Způsobilo velké pozdvižení, když se zjistilo, že se u těchto ptáčků mění velikost zobáčku. V časech sucha jsou k dispozici pouze velká a tvrdá semena a pěnkavy, které mají zrovna o trochu větší zoban jsou ve výhodě a snáze přežijí, protože taková semena dokáží spíše rozlousknout. Pěnkavy s menším zobáčkem jsou za takových okolností ve velkých problémech, což se odrazí v jejich zvýšené úmrtnosti. Průměrná velikost zobáčku se pak tedy zvětšuje. Právě toto vypůsobilo obrovské nadšení mezi všemi, kdo hledali důkaz pro tvořivou moc evoluce. Možná se těšili, že za čas se ze zobáku „vyvine" třebas něco na způsob kladiva nebo chobotu, nevím. Slyšeli jste ale jak se věc vyvíjela dále? Když sucho pominulo a objevila se zase malá a měkká semena, stal se pravý opak. Enormně se začalo dařit ptákům, kteří měli v dané populaci zobák přece jenom menší. „Selekce naprosto vybouchla", napsal Jonathan Weiner v knize The Beak of the Finch, „ptáci udělali ohromný krok zpět hned poté, co udělali ohromný krok dopředu". (1) Výzkumník Peter Grant, který spolu se svoji manželkou celý tento fascinující úkaz „demonstrující evoluci v přímém přenosu" na počátku odhalil musel později přiznat, že „populace podléhající přírodnímu výběru, osciluje tam a zpět při každém posunu počasí" (1). I toto je tedy evoluce – jako příklady původu druhů přírodním výběrem pěnkavy, můrky či rezistentní bakterie představy evolucionistů nemůže naplnit, oscilující selekce nezvládne vytvořit žádné zásadní změny ať trvá jakkoliv dlouho. Mikroevoluce (jak je dobré tento proces nazývat) nás ve skutečnosti vede k inteligentnímu Stvořiteli. Byl natolik důvtipný, že život vystavěl takovým způsobem, aby se jeho tvorové mohli operativě přizpůsobovat měnícím se životním podmínkám a přežít. Jak tedy ale vlastně na začátku pěnkavy k zobákům údajně přišly? Budeme se muset podívat na třetí definici.

Definice 3.) - Evoluce je proces, v rámci kterého se v organismu odehrávají výrazné změny, které stojí za vznikem nových druhů organismů

Oproti předchozím dvěma modelům se až nyní setkáváme s procesem, který má potenciál být poměrně složitě kompatibilní se světonázorem biblického křesťana. Tento proces, kterému je možno říkat makroevoluce přichází s „výraznými změnami" a „novými druhy organismů". Taková mikroevoluce na steroidech. Darwin zde extrapoluje a nedává změnám žádné limity. Říká, že dáte-li evoluci dostatek času, může se jeden druh přeměnit v jiný. Z buňky se vyklube zajíc, z vlka se stane velryba a hypotetický proces makroevoluce, dostává roli prostředku vysvětlujícího veškerou rozmanitost života na zemi. Tomuto se samozřejmě může pouze věřit, demonstrovat to nejde.
Je to právě tato evoluce, se kterou máme jako bibličtí křesťané problém. Pro mnohé z nás je těžké slícovat takový scénář s výpovědí Bible (i když mnozí tak činí přesvědčeni, že jim Písmo takovou interpretaci nabízí). Naštěstí nemusíme trpět žádnými přehnanými obavami z toho, že bychom v postoji výrazné skepse ohledně domnělého tvůrčího potenciálu tak zvané makroevoluce stáli na nějakých vratkých základech. Makroevoluce totiž zdá se nijak zvlášť pevně nestojí. Podívejte se na jména stovek prvotřídních vědců, kteří se podepsali pod toto prohlášení: „Jsme skeptičtí k možnosti vysvětlit složitost života pomocí náhodných mutací a přírodního výběru a vyzýváme k pečlivé analýze důkazů pro darwinistickou teorii." (2) Projděte si některé z citátů (často z úst evolucionistů samých) na těchto stránkách a získáte pocit, že zdánlivá dominance neodarwinismu jde více než cokoliv jiného na vrub omezení pocházející z přijatého metodologického naturalismu (tj. dopředu si řekneme, že jako vysvětlení daného jevu jsme ochotni přijmout pouze vysvětlení přirozené – tj. měřitelné / vážitelné). Nezanedbatelným faktorem je i prostá absence lepší alternativní naturalistické teorie o čemž mluvil již Popper - je totiž téměř nemožné opustit stále zřetelněji špatnou cestu ve chvíli, kdy jsme přesvědčeni, že žádná jiná není k dispozici. Makroevoluce není nějaký nezpochybnitelný fakt. Slovy jednoho z největších žijících evolučních biologů Francisca Ayaly, (který se mimochodem vždy horlivě stavěl proti kreacionismus a teorii inteligentního plánu) je stále „..předmětem vědeckého zkoumání, v rámci kterého jsou některé závěry dobře podložené, určité jsou méně jisté, jiné pouhými domněnky...a další zůstávají převážně neznámé".(3) (evoluční bioložka Lynn Margulis tvrdí, že s ní Ayala v roce 2008 na konferenci v Rakousku souhlasil, když poznamenala, že neodarwinismus je mrtev)....(4)
Nedávno jsem narazil na jedno poctivé prohlášení předního českého biologa doktora Emila Palečka, který podtrhuje, co jsem se snažil v tomto článečku popsat. Říká,: „Obraz světa, který nám dnešní věda předkládá, se dramaticky liší od obrazu, který měl asi před 150 lety Charles Darwin. Evoluce živých organismů, tj. jejich změny v čase, se zdají být nesporné, význam přírodního výběru v tomto procesu lze stěží zpochybňovat. Byly však přírodní výběr a náhodné mutace postačujícími činiteli v evoluci? Na tuto otázku neznáme jednoznačnou odpověď. Výsledky molekulárně biologických studií z poslední doby naznačují, že by ve hře mohly být i jiné faktory. Je zřejmé, že živé organismy jsou neobyčejně složité systémy, o kterých dnes víme mnohem více, než před 150 lety, zdaleka však ne všechno."

Co jsem chtěl říci? Pod evolucí se často schovává proces, který není v žádným případě cizincem ve světě, který na počátku stvořil Bůh. Perfektně zapadá do našeho světonázoru. V těch případech nicméně, kdy se její pomocí zamýšlí Boha nahradit, je evoluce s velkou pravděpodobnější daleko méně potentní, než by její ideoví proponenti potřebovali. Jako křesťané nemáme žádný důvod nestát plně na pravdě celého Písma včetně jeho první knihy.

                                                                                                                                                  Jiří Lem

Podobné články:

Mohou "chybějící články" dokázat evoluci?

Vznik života a zázraky ateistů

Proč evoluce nevysvětluje a ani nemůže vysvětlit existenci morálky?

Kosmologický důkaz pro existenci Boha