Apologetika

V posledním týdnu Ježíšova života se udály minimálně dvě události, které si lidé po celá staletí dost dobře neuměli vysvětlit. Týkaly se netypických fyziologických projevů Ježíšova organismu, který byl v prvním případě vystavený enormnímu psychickému stresu a v druhé instanci brutálnímu zacházení při popravě. Objasnila nám je plně až moderní lékařská věda a my tak máme o důvod více k důvěře v autenticitu Písma.

Pocení krve

V předvečer dne, kdy měl být Ježíš ukřižován, odchází se svými učedníky na Olivovou horu a modlí se. Ví co jej následujícího dne čeká, kromě těžko představitelného fyzického násilí bude čelit pro něj zřejmě ještě daleko intenzivnějším mukám spojeným s odloučením od Boha Otce v roli obětního beránka nesoucího na sobě hříchy světa. Ježíš je v agónii – slovem „agonia" tedy alespoň doktor Lukáš, evangelista který nám příběh přináší, Ježíšův stav popisuje. V jeho evangeliu čteme, že se „Ježíš v úzkostech zápasil a modlil ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve." (Lk 22:44)
Dříve než se začneme zabývat námitkou skeptiků vztaženou k očividné podivnosti „pocení krve", chci říci, že neexistují důvody nebrat Lukášův popis doslovně. Teologové a řečtináři se jinými slovy shodují na tom, že Lukáš nechtěl pouze přirovnat kanoucí pot k stékající krvi, ale říci, že krev byla skutečně v potu přítomná.
Jak to tedy je? Máme tu co do činění s produktem přebujelé fantazie evangelisty, na kterém můžeme ilustrovat důvody pro nedůvěru v přesnost novozákonních spisů? Určitě ne. Ježíš nebyl jediným člověkem, který něčím podobným prošel. Již ve starověku se o jevu zmiňují řečtí filozofové Theoprastus a před ním Aristoteles, nicméně až ve dvacátém století se lékaři dopátrali jeho vysvětlení. Potvrdilo se, že k němu dochází ve vzácných případech prožívaného extrémního stresu (1). Hematidrosis, jak je tato reakce organismu nazývána, byla na sklonku dvacátého století blíže studována a 76 shromáždněných případů bylo klasifikováno podle jejích příčin. Bylo konstatováno, že „za nejčastější příčinu lze označit naléhavý strach, nebo stav intenzivního duševního rozjímání" (2). Jak vlastně celá ta věc vzniká? „Velmi silná úzkost způsobí uvolnění chemikálií, které potrhají kapiláry v potních žlázách. V důsledku toho dojde k drobnému krvácení do těchto žláz a pot se pak zabarví krví. Nejedná se o nějaké velké krvácení, jde spíše o malé množství krve." (3)

Krev a voda při probodení římským kopím

Jan ve svém evangeliu zmiňuje další podivný úkaz. Římský popravčí zjišťuje, že Ježíš je na kříži mrtev, neláme mu proto nohy aby smrt urychlil (odsouzenec se tak nemůže nadzvednout k nádechu), ale pro jistotu ještě probodne jeho bok kopím. Z rány se dle evangelisty vyhrne krev a voda.
Není to hrozně zvláštní? Co se stalo? Jak mohla vytéci voda a krev odděleně? Nenechal se apoštol Jan unést snahou nějak přizpůsobit realitu snaze o její zduchovnění? Je tedy mimochodem pravda, že již od velmi raných dob byla tato událost vnímána jako symbolické znázornění svátostí – večeře Páně a křtu. I ve středověkém umění nacházíme obrazy, na kterých z Ježíšova boku vytéká krev přímo do kalicha...
Událost má zřetelně vedlejší symbolický dopad, na to se ale nyní nezaměřujeme. Jde o to, zda lze s našimi dnešními znalostmi fenomén vysvětlit a potvrdit možnost jeho výskytu během této konkrétní situace. A ono to jde. Lékaři označují jako hypovolemický šok okolnost, kdy dojde následkem vnějšího i vniřního krvácení a dehydratace k výraznému snížení množství krve v cévách. Je velice pravděpodobné, že Ježíš po brutálním bičování, jež samo o sobě mnohým přineslo smrt, přesně v takovém šoku byl. Za takových okolností dochází k trvalému zrychlení srdečního tepu, které urychlí selhání srdce a projeví se shromážděním tak zvané perikardiální tekutiny v membráně kolem srdce a pleurální tekutiny kolem plic. Voják který se chtěl přesvědčit o Ježíšově smrti probodl (pravděpodobně) pravý Ježíšův bok mezi žebry. Kopí očividně probodlo pravou plíci a srdce, takže po jeho vytažení vytekla nejprve perikardiální a poté pleurální tekutina. Ta druhá jmenovaná vypadá jako průzračná kapalina podobná vodě, za ní následovalo velké množství krve...(4)

Pro úplnost chci ještě raději reagovat na jednu věc. Pečlivý čtenář si možná všimne toho, že na rozdíl od lékařského popisu výše, píše evangelista o tom, že tekutiny vytekly v opačném pořadí, tj. krev a voda. Zcela jistě ale není třeba věc přeceňovat. Uvědomme si, že se pořadí slov ve starověké řečtině neřídilo nutně pořadím událostí, ale významem a důležitostí. Jelikož z rány vyteklo mnohem více krve než vody, je pouze logické, že ji Jan uvedl na prvním místě.

Co z výše uvedeného vyplývá? Evangelisté nebyli schopní tyto jevy vysvětlit, přesto je jako očití svědkové událostí reportovali. Teprve dnes zjišťujeme jak jejich popisy odpovídají poznaným fyziologickým reakcím organismu vystavenému odpovídajícím okolnostem. Máme tu tak další silné potvrzení autenticity novozákonních dokumentů.

                                                                                                                                                 Jiří Lem.