Apologetika

Problémy se sčítáním lidu a přepracovaným Quiriniem

Evangelista Lukáš zmiňuje sčítání lidu za císaře Augusta. Skeptici často právě na něj poukazují ve snaze zdiskreditovat historickou přesnost starověkého dokumentu zvaného Lukášovo evangelium. Je skepse odůvodněná? Můžeme i zde Bibli důvěřovat?

 

 

 

 

Text zaznamenaný hned na začátku druhé kapitoly evangelia zní následovně:
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.

 

Problém č. 1.


Podle Matoušova a Lukášova evangelia se Ježíš narodil někdy za vlády Heroda Velikého (74 př. n.l. - 4 př. n.l.). Lukáš ale také zmiňuje, že Josef a těhotná Marie museli jít do Betléma k sčítání lidu. Tato událost byla nicméně nezávisle na Bibli datována do roku 6 n.l., což je tedy 10 let od Herodovy smrti, přičemž neexistují žádné záznamy o tom, že by se nějaký soupis konal před rokem 6 n.l.

 

Řešení:
Za prvé je zřejmé, že historické ticho o dané události ještě vůbec nemusí znamenat, že se událost nestala. Ale budiž. Donedávna bylo mezi skeptiky jasno v tom, že se zde Lukáš poněkud unáhlil ve svém tvrzení o soupisu pod Augustem. A že se tento soupis daleko spíše udál až v roce 6 nebo 7 n.l. (Gamalielův proslov v Skutcích apoštolů 5:37). Nedostatek mimobiblické podpory mnohé vedl k přesvědčení, že se jedná o omyl.
V posledních letech se však mezi badateli vzhledem k otázce objevuje nový trend a dnes je tak poměrně dobře přijímaná představa, že sčítání o kterém Lukáš referuje určitě mohlo proběhnout. Lze tak usuzovat na základě následujícího:


1.) Od obyvatelstva podrobené země bylo požadováno vykonání slibu oddanosti, nebylo nezvyklé, aby císař vyžádal sčítání lidu za účelem obstarání vojenských rekrutů, nebo v přípravě na odvod daní. To byl pravděpodobně Lukášův případ. Dobový židovský historik Flavius Josephus reportuje o tom, že dříve dobré vztahy mezi Herodem a císařem Augustem byly v posledních letech Herodovy vlády velmi napjaté. Bylo by tedy pochopitelné, kdyby císař v takové situaci sáhnul k autoritativnímu opatření v podobě soupisu podrobené země a jejího lidu. Herod zkrátka přestal být císařův přítel a stal se standardním poddaným se vším, co to standardně obnáší.


2.) Periodická sčítání tohoto druhu se za Augusta konala pravidelně a poměrně často. Existují záznamy, že v Římany kontrolovaném Egyptě začalo sčítání již 10 let př.n.l. a opakovalo se každých 14 let. Augustus sám ve svých Res Gestae poznamenává, že nařídil tři rozsáhlá sčítání římských občanů. Jedno roku 28 př.n.l., další v roce 8 př.n.l. a další v roce 14 n.l. Mezitím také docházelo k celé řadě lokálních soupisů po různých částech říše. Kvůli pravidelnému režimu soupisů by byla podobná praxe jistě vnímána jako důsledek obecné politiky císaře Augusta a to dokonce i tehdy, když by byl případný lokální soupis iniciován ze strany lokálního vládce. Proto taky může Lukáš sčítání přisoudit Augustovu dekretu.


3.) Sčítání bylo velice rozsáhlým projektem, který mohl trvat roky. Soupis za účelem výběru daní, jenž byl započat v Galii v letech 9-10 před Kristem probíhal po dobu 40 let. Nebylo by vůbec ničím překvapivé, kdyby nařízení k soupisu vydané v letech 7 či 8 před Kristem v samotné Palestině ve skutečnosti (možná i kvůli politickému napětí mezi mezi Herodem Velikým a Římem) začalo až později. Jistě i možné problémy s organizací nebo přípravami mohly odsunout realizaci sčítání až do roku 5 před Kristem nebo dokonce později.

 

Problém č. 2.


Evangelista Lukáš píše, že se sčítání odehrálo, když Sýrii spravoval Quirinius. O něm z historie víme to, že vládl v letech 6-9 n.l. Lukáš ale zároveň píše, že se sčítání, kvůli kterému jde těhotná Marie do Betléma koná za současné vlády Heroda Velikého o kterém dobře víme, že zemřel roku 4 př. n.l. Udělal Lukáš chybu? Během Quiriniovy správy byl Herod už pěkných pár let po smrti...

 

Řešení:
Lukáš má pověst svědomitého historika, a proto je nerozumné obvinit jej z tak zřejmého anachronismu. Na problém se dá reagovat následovně:

 

1.) Publius Quinctilius Varus byl správcem Sýrie v letech 7 až 4 př. n.l. Varus byl velmi špatný správce provincie a velmi málo kompetentní vůdce – prokázal to například vrchovatou měrou, když v roce 9 n.l. při střetech s Germány ztatil rovnou celé tři legie. Naopak již zmíněný Quirinius byl o poznání úspěšnější. Byl uznáván jako zkušený vojevůdce, který několikrát přivedl římská vojska pod svým vedením k důležitým vítězstvím. Když někdy v letech 7 či 8 před Kristem přišel čas sčítání na území Palestiny, mohl dost dobře svěřit císař Augustus tento delikátní úkol právě Quiriniovi, který by tak v této konkrétní věci de fakto nahradil aktuálně vládnoucího Vara.

 

2.) Odůvodněně lze také argumentovat v tom smyslu, že Qurinius ve skutečnosti Sýrii spravoval při dvou různých příležitostech. Latinský nápis nalezený v 1764 vTivoli blízko Říma (nyní Vatikánské muzeum) se totiž zdá právě tuto naznačovat. Píše se v něm o osobě, která byla do pozice za Augustovy vlády jmenována dvakrát. Jméno ono šťastlivce se sice nedochovalo, proč by to ale nemohl být Quirinius?

 

3.) Nigel Turner v Grammatical Insights into the New Testament, píše o tom, že text Lukáše 2.1. by správně přeložen měl znít „PŘED Quiriniovým soupisem", než „PRVNÍ Quiriniův soupis". Tohle by celý problém vyřešilo aniž bychom se museli trápit se dvěmi funkčními obdobími Quirinia.

 

4.) Poslední také lingvistický postřeh, který souvisí s možností v bodě 1. Termín „hegemon", který Lukáš používá k označení Quiriniova „vládnutí" je tím samým výrazem, kterým dobová řečtina označuje leckoho. Prefekty, provinční vládce, nebo dokonce císaře. V Novém zákoně ono slovo například označuje i pozici místodržitele (Felix, Festus). Termínem hegemon musel být Quirinius během svého života označován mnohokrát na různých kariérních postech. Nemohl mít tedy Quirinius soupis na starosti za vlády Sentia Saturnina (4 až 2 př. n.l.)? Církevní historik Tertullian totiž právě do jeho vlády jistý soupis na území Judy zmiňuje. Celé by to dávala smysl, Justin Martyr totiž ve druhém století po Kristu píše o tom, že Qurinius nebyl vládce Syrie ale syrským prokurátorem (místodržícím).

 

Co vidíme? Zmíněné dva problémy nejsou vůbec tak zapeklité, jak se nám někdo v touze prokázat biblické nesrovnalosti snaží namluvit. Smysluplných možností jak věc vysvětlit je evidentně dokonce více. Evangelista Lukáš navíc platí za prvotřídního historika, což lze na desítkách jiných příkladů demonstrovat. Proslulý historik Sir William Ramsey který byl vůči němu jednu dobu skeptický, později na základě důkladného studia radikálně změnil názor a nazval Lukáše jedním z nejpřednějších světových historiků.

 

Nevím jak vy, ale já v této otázce žádnou zvláštní skepsi necítím.

 

 

                                                                                                                                                 Jiří Lem

 

 

 

Poznámky

1. The Big Book of Bible Difficulties, N.Geisler, T.Howe, Baker Books, 1992

2. Grammatical Insights into the New Testament, Nigel Turner, T&T Clark: 1966

Vyhledej

Seznam článků v této sekci

Svoboda, lidská práva či rovnost? Ve světě materialisty nutně pouhé žvásty


Vysvětluje hypotéza existence Boha dobře vznik vesmíru?


Co simulujeme případným vytvořením života ve zkumavce


Problémy se sčítáním lidu a přepracovaným Quiriniem


Náboženství v rozporu s vědeckým pokrokem?


Ateisté? Mají pouze o jednoho boha méně, než křesťané


Lékařská věda k nezvyklým projevům Ježíšova organismu v jeho posledních dnech


Byl Hitler křesťanem?


Jak můžeme věřit evangelijním vyprávěním, když v nich chybí důležité detaily


Starozákonní Bůh kamenem úrazu? Jak naložit s výboji Izraelců v Kenaanu?


Bojíme se hovorů o evoluci? Je to nutné?


Záleží na tom zda byl Ježíš vzkříšen? A lze vůbec chtít něco takového dokázat?


Existoval vůbec v prvním století Nazaret?


Jestliže Bůh existuje, proč jej není vidět? Jak moc rozumné vůbec je věřit něčemu, co nelze spatřit?


Vylučuje mozek myšlenky tak jako ledviny vylučují moč? Proč uvažovat o duši


Proč nemáme pro existenci Boha více důkazů


Bible plná chyb, aneb mnoho povyku pro nic


Vyjímečné tvrzení pouze s vyjímečně přesvědčivými důkazy


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Plinius


Co dokazuje mučednická smrt Kristových učedníků?


Spolehlivost biblických textů


Steve Jobs neexistoval. Vymysleli si jej lidé, kteří nevěděli jak funguje Apple iPod


Tma v pravé poledne při ukřižování Ježíše Krista. Mýtus nebo historická realita?


O mlčícím kocourkovi Mikešovi aneb nepřeklenutelné rozdíly mezi člověkem a zvířaty a co z toho také vyplývá


Vedou všechna náboženství k Bohu? Podobenství o slonovi a několika slepcích


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Suetonius


Bůh? A proč ne rovnou vodník Česílko nebo Santa Klaus?


Genesis a hliněné desky z Ebly


Ateismus – víra mužů bez funkčních a milujících otců


Je Bůh arogantní egoista?


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Tacitus


A kdo teda stvořil Boha? (když jste tak chytrej)


Morální argument pro existenci Boha


Hledání betlémské hvězdy


Víra na způsob vanilkové zmrzliny


Ježíš nikdy netvrdil že je Bůh. Toho z něj udělali až jeho učedníci.


Ježíš nebo Ceasar? Verdikt literárních pramenů


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia


Proč věřit pravdivosti zpráv o Ježíšově vzkříšení? Žena jako klíčový svědek


Jak na zlo ve světě a proč se vám to nemusí líbit


Dá se věřit Janovi? O spolehlivosti čtvrtého evangelia


Zlo jako argument pro Boží existenci?


Ztracené knihy Bible?


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš v židovském Talmudu


Spolehlivost textů Nového Zákona ve světle hry na tichou poštu


Jsou všechna náboženství v podstatě stejná?


Takoví normální zabijáci - křesťanství, ateismus a hromada mrtvol


Kosmologický argument pro existenci Boha


Křesťanství a údajný vliv na něj ze strany mysterijních náboženství


Náboženství vzniklo jako projekce našich tužeb


Bibli sepsali lidé - proto jí nemůžeme věřit

Co je apologetika?

Apologetika poskytuje racionální základ pro důvěru v pravdivost křesťanského světonázoru a odpovídá na námitky vznesené proti legitimitě takové důvěry.