Když ocituji českou wikipedii, tak je vznik života (biogeneze) „v současnosti ne zcela vyjasněná událost, během které se z neživé hmoty stala hmota živá, jež se začala rozmnožovat, vyvíjet a přeměňovat svoje okolí." Podaří se někdy laboratorně simulovat přerod mrtvé hmoty v hmotu živou, tak jak to předpokládá stávající materialistické paradigma? Zatím tedy vše svědčí o opaku. Co když ale přece?


Badatelé se o vytvoření života v laboratoři marně snaží již dlouhá desetiletí. Mají ambiciozní plány. Nejdříve musí vytvořit určitou nádobu (membránu) pro syntetickou buňku. Membrána musí být schopná zabránit nechtěným či destruktivním molekulám v tom, aby do této nové umělé protobuňky vstoupily. Zároveň ale musí umožnit vstup těm molekulám, které jsou nezbytné a prospěšné. Membrána musí také dovolit, aby se mohly molekuly množit. Poté je zapotřebí vytvořit genetický systém schopný řízení a kontroly funkcí nové buňky. Tento systém musí dohlížet na reproduci uvnitř buňky a regulovat mutace. Vposledku musí vědci zkonstruovat metabolismus schopný hrubý materiál přivedený zvenčí zprocesovat jako potravu a konvertovat ji v energii. Určitě ambiciozní mety – nicméně naprosto nezbytné k tomu, aby mohl život alespoň na té nejzákladnější úrovni existovat. I ty úplně nejprimitivnější jednobuněčné organismy musí být strukturálně pevné, schopné metabolismu a rozmnožování...


Vědci mohou být teoreticky blízko svého cíle vytvoření syntetického organismu – jestliže se jim to někdy podaří, ukáže jejich práce na úroveň designu a racionální interakce nezbytnou k tomu, aby se ve vesmíru mohl objevit život.
Projekty vytváření umělého života z ničeho vyžadují opravdu mimořádnou dávku inteligentní lidské interakce. Vědci musí opakovaně vytvářet, katalyzovat či chránit nejrůznější aspekty procesu, aby tak úspěšně vedli vývoj buňky. Tyto jejich interakce tak samozřejmě poukazují na kritickou potřebu mocného Tvůrce neboť:

 

Vědci kontrolují prostředí ve kterém se umělá syntéza odehrává


Ještě předtím, než vědci začnou organizovat a konfigurovat chemické prvky potřebné k tvorbě buňky, musejí vytvořit specifické prostředí, které bude k tvůrčímu procesu přátelské. Takové prostředí nicméně neodpovídá tvrdým podmínkám panujícím na rané Zemi. Následkem toho nebudou takové experimenty moci poskytnout skutečné odpovědi na otázky po původu života. Tím, že badatelé prostředí takto regulují, jednají nedovoleně kreativním způsobem dokonce ještě předtím, než samotná práce vůbec začne.

 

Vědci nestaví na zelené louce, ale používají již existující stavební kameny


Výzkumníci mohou tvrdit, že vytváří život od nuly, ve skutečnosti se ale ani nepokouší vysvětlit, jak všechny ty chemické látky se kterými hned od počátku pracují vůbec vznikly. Nemůžeme péct, pokud nemáme mouku, cukr, či základní kuchyňské vybavení. To samé platí pro tyto experimenty. Jak se ale všechny tyto ingredience v první řadě vůbec do kuchyně dostaly? Vědci při své snaze zkonstruovat umělý život automaticky sahají do nadité spíže se vstupními materiály, aniž by se tázali po jejich zdroji.

 

Vědci používají mastné kyseliny


Většina vědců na tomto poli užívá mastné kyseliny k formování a vytváření membránových stěn umělých buňek. Vždycky když badatelé použijí tyto stavební materiály (kyseliny), přeskakují domnělou evoluční cestu zapojením relativně složitých biologických komponent. Když totiž mastné kyseliny tímto způsobem použijeme, nemůžeme již tvrdit, že tvoříme život ze základních chemikálií. Když tyto stavební materiály, (které by sami od sebe vznikaly přirozenou cestou jenom naprostým zázrakem) do buňky vsadíme, naprosto neodůvodněně se v procesu přesunujeme o mnoho kroků vpřed. Evoluční proces by totiž měl být samozřejmě schopen vysvětlit i samovolnou formaci těchto kyselin a ne je prostě jenom předpokládat.

 

Vědci kontrolují pravděpodobnosti


Regulace číselných pravděpodobností se zdá být pro vědce klíčovou strategií. Mnozí z nich se snaží odstartovat proces vedoucí k vytvoření genetického systému přidáváním nukleotidů (stavební kameny DNA) ve správných poměrech. To nicméně vyžaduje velmi vysokou míru inteligentní interakce. Filozofičtí naturalisté si musí představit scénář, ve kterém by se bez jakékoliv vnější intervence mohlo spojit obrovské množství nukleotidů. Vůči něčemu takovému jsou ale statistické pravděpodobnostní modely nemilosrdně nepříznivé. V celé historii planety není dost času na to, aby se něco takového mohlo nahodile udát. Mimo kontrolovaný prostor laboratoře jednoduše nemůže slepý naturalismus objasnit ono nesmírně vysoce organizované uskupení genetického materiálu.

 

Vědci kontrolují poměry


Kromě všeho již zmíněného je třeba inteligence k zajištění správných poměrů. I kdyby vědci dokázali vytvořit nové genetické báze (základní součásti nukleových kyselin), musely by tyto báze být správně uspořádány, aby to k něčemu bylo. Pořadí těchto bází musí v posledku poskytovat informaci. Uspořádání je zde zcela kritické a maximálně specifické a vyžaduje inteligentní, tvůrčí mechanismus. Naturalismus by vyžadoval, aby se desítky tisíc nukleotidů spojilo ve zcela konkrétním pořadí, aby tak mohly nést dostatečné množství genetické informace nutné k vytvoření i té úplně nejjednodušší živé buňky. Matematické pravděpodobnosti jsou tu ale astronomické.

 

Vědci kontrolují výsledné prostředí


Vědci sami přiznávají, že výsledná protobuňka bude příliš křehká na to, aby mohla úspěšně existovat v přirozeném prostředí rané Země. Pravda je taková, že podle badatelů nebude buňka dokonce schopná přežít více než hodinu ani v chráněném prostředí laboratoře. Ikonická LUCA (hypotetický poslední společný předek všech organismů, z něhož se měl vyvinout veškerý dnešní život na Zemi) která stojí na samém počátku evolučního stromu se rozhodně zdá být velice zranitelná. Projekty na umělé vytváření života opakovaně ukazují na potřebu neustálé, usilovné a agresivní interakce ze strany inteligentních činitelů. Při těchto pokusech naprosto nedochází k simulaci skutečných podmínek údajně panujících na rané Zemi. Podobně se při generování složitých biologických konstrukcí nezbytných pro život nespoléhá pouze na přirozené příčiny. Je myslím úplně evidentní, že jedna z hlavních věcí, která z celého tohoto podniku opravdu vyplývá, je potřeba velmi mocného, božského, Stvořitele.

 

                                                                                                                                                    Jiří Lem

 

Podobné články:

Vznik života a zázraky ateistů

Vyhledej

Seznam článků v této sekci

Deset nejzajímavějších nálezů biblické archeologie za 2018 dle Christianity Today


Proč teorie velkého třesku ukazuje na Boha, o kterém svědčí Bible


Zdánlivé biblické kontradikce - užitečné principy k jejich posuzování


Nejen křesťan nese důkazní břemeno


Marek není očitým svědkem Ježíšova života. Bůh ví kde vzal své informace a zda se jim dá věřit


Svoboda, lidská práva či rovnost? Ve světě materialisty nutně pouhé žvásty


Vysvětluje hypotéza existence Boha dobře vznik vesmíru?


Co simulujeme případným vytvořením života ve zkumavce


Problémy se sčítáním lidu a přepracovaným Quiriniem


Náboženství v rozporu s vědeckým pokrokem?


Ateisté? Mají pouze o jednoho boha méně, než křesťané


Lékařská věda k nezvyklým projevům Ježíšova organismu v jeho posledních dnech


Byl Hitler křesťanem?


Jak můžeme věřit evangelijním vyprávěním, když v nich chybí důležité detaily


Starozákonní Bůh kamenem úrazu? Jak naložit s výboji Izraelců v Kenaanu?


Bojíme se hovorů o evoluci? Je to nutné?


Záleží na tom zda byl Ježíš vzkříšen? A lze vůbec chtít něco takového dokázat?


Existoval vůbec v prvním století Nazaret?


Jestliže Bůh existuje, proč jej není vidět? Jak moc rozumné vůbec je věřit něčemu, co nelze spatřit?


Vylučuje mozek myšlenky tak jako ledviny vylučují moč? Proč uvažovat o duši


Proč nemáme pro existenci Boha více důkazů


Bible plná chyb, aneb mnoho povyku pro nic


Vyjímečné tvrzení pouze s vyjímečně přesvědčivými důkazy


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Plinius


Co dokazuje mučednická smrt Kristových učedníků?


Spolehlivost biblických textů


Steve Jobs neexistoval. Vymysleli si jej lidé, kteří nevěděli jak funguje Apple iPod


Tma v pravé poledne při ukřižování Ježíše Krista. Mýtus nebo historická realita?


O mlčícím kocourkovi Mikešovi aneb nepřeklenutelné rozdíly mezi člověkem a zvířaty a co z toho také vyplývá


Vedou všechna náboženství k Bohu? Podobenství o slonovi a několika slepcích


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Suetonius


Bůh? A proč ne rovnou vodník Česílko nebo Santa Klaus?


Genesis a hliněné desky z Ebly


Ateismus – víra mužů bez funkčních a milujících otců


Je Bůh arogantní egoista?


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Tacitus


A kdo teda stvořil Boha? (když jste tak chytrej)


Morální argument pro existenci Boha


Hledání betlémské hvězdy


Víra na způsob vanilkové zmrzliny


Ježíš nikdy netvrdil že je Bůh. Toho z něj udělali až jeho učedníci.


Ježíš nebo Ceasar? Verdikt literárních pramenů


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia


Proč věřit pravdivosti zpráv o Ježíšově vzkříšení? Žena jako klíčový svědek


Jak na zlo ve světě a proč se vám to nemusí líbit


Dá se věřit Janovi? O spolehlivosti čtvrtého evangelia


Zlo jako argument pro Boží existenci?


Ztracené knihy Bible?


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš v židovském Talmudu


Spolehlivost textů Nového Zákona ve světle hry na tichou poštu


Jsou všechna náboženství v podstatě stejná?


Takoví normální zabijáci - křesťanství, ateismus a hromada mrtvol


Kosmologický argument pro existenci Boha


Křesťanství a údajný vliv na něj ze strany mysterijních náboženství


Náboženství vzniklo jako projekce našich tužeb


Bibli sepsali lidé - proto jí nemůžeme věřit

Co je apologetika?

Apologetika poskytuje racionální základ pro důvěru v pravdivost křesťanského světonázoru a odpovídá na námitky vznesené proti legitimitě takové důvěry.