Liberální demokracie je jistě dobrá věc, hlavně srovnáme-li jí s jinými možnými modely státních zřízení. Je zajímavé se podívat na její původ. Ten není ani v Africe, Asii nebo v Rusku – spatřila světlo světa pouze a jenom na křesťanském západě. Proč asi? A je vůbec v dnešní době udržitelná?
Podívejme se na to asi nejznámnější vyjádření klasického liberalismu, (politická ideologie, která akcentuje osobní vlastnictví, ekonomickou svobodu, vládu zákona a ústavní garance základních práv) které svět kdy slyšel - Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických. Píše se tam mimo jiné: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí."
Teď to srovnejme s novozákonním textem apoštola Pavla z listu Galatským 3:28. Tam se dočteme následující: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši."
To co Pavel píše není v zásadě nijak politické – jedná se o teologické prohlášení o rovnosti věřících v Kristu. Postupem času ale v křesťanstvím ovlivňovaných společnostech vykrystalizovalo rozpoznání, že určité politické instituce, které byly po dlouhá staletí považovány za naprosto normální s křesťanstvím zkrátka nejsou kompatibilní. Například otroctví. Budu-li mít otroka, jenž bude zároveň mým bratrem v Kristu, jak jej nadále mohu v otroctví držet? Na takovou otázku dobrá odpověď neexistuje. Je každopádně historickým faktem, že hnutí za zrušení otroctví vznikala pouze a jenom v křesťanské Evropě a, že prakticky všichni jeho představitelé byli křesťané, kteří se v argumentaci opírali o křesťanskou teologii.
Jak Deklarace nezávislosti jasně odkrývá, křesťanská představa rovnosti všech lidí před Bohem je základem pro politickou představu rovnosti všech lidí před zákonem. Izraelský profesor historie Harari, který je sám ateistou to potvrzuje, když říká: „Idea rovnosti je neoddělitelně provázaná s ideou stvoření. Američané došli k myšlence rovnosti prostřednictvím křesťanství, které prohlašuje, že každý člověk vlastní Bohem stvořenou duši a že všechny duše jsou před Bohem rovny." (1)
Tyto věty pochází z jeho knihy, ve které Harari pro mnohé šokujícím způsobem prohlašuje, že pojmy o kterých se v Deklaraci hovoří nejsou ničím jiným, než žvásty. Píše: Jak Chammurapiho zákoník, tak Deklarace nezávislosti tvrdí, že nastiňují univerzální a věčné principy spravedlnosti. Američané však věří tomu, že lidé jsou si rovní, zatímco podle Babyloňanů si rozhodně rovní nejsou. Američané by jistě řekli, že mají pravdu, zatímco Chammurapi se mýlí. Chammurapi by to viděl přesně obráceně. Ve skutečnosti se mýlí oba. Jak babylonský král, tak američtí zakládající otcové si představovali realitu řízenou univerzálními a neměnnými principy spravedlnosti, tak jako rovnost nebo hierarchie. Pravdou je, že jediné místo, kde takové univerzální principy existují, je bujná fantazie a mýty, které si lidé vymýšlejí a předávají. Takové principy nemají žádnou objektivní platnost.
Je pro nás jednoduché přijmout, že rozdělení lidí na ty obyčejné a ty jim nadřazené (Chammurapi) je výplodem lidské představivosti. Nicméně...představa, že jsou si všichni lidé rovni je také mýtus. V jakém smysli si mají být rovni? Je nějaká objektivní realita mimo lidské představivosti v rámci které si jsme rovni?...Podle biologické vědy lidé stvořeni nebyli. Vyvinuli se. A rozhodně se tedy nevyvinuli k rovnosti. Ta idea rovnosti je neoddělitelná od pojmu stvoření. Američané došli k myšlence rovnosti prostřednictvím křesťanství, které prohlašuje, že každý člověk vlastní Bohem stvořenou duši a že všechny duše jsou před Bohem rovny. Jenže co když v křesťanské mýty nevěříme? Jestliže nevěříme v Boha, stvoření a duše, co vlastně znamená, že jsou si lidé rovní? Evoluce je postavená na odlišnostech a ne rovnosti. Každý člověk si nese vlastní unikátní genetický kód a od narození do smrti je vystaven nejrůznějším vlivům okolí. To poté vede k rozvoji rozličných vlastností, každá s jiným potenciálem přežití. Pojem „stvořeni vzájemně si rovni" by tedy daleko spíše mělo být nahrazeno termínem „vyvinuti jako rozdílní". Tak jak tedy lidé nikdy nebyli stvořeni, není podle biologie ani žádný Stvořitel, který by je čímkoliv obdařil. Jediné co existuje, je slepý evoluční proces, který bez jakéhokoliv smyslu tvoří jednotlivce. „Obdařeni Stvořitelem" je tedy de facto pouze „narozeni". Podobně je také zřejmé, že v biologii nejsou žádná práva. Jsou tu jenom orgány, schopnosti či charakteristiky. Ptáci kupříkladu létají ne proto, že mají právo létat, ale jednoduše proto, že mají křídla. Taky není pravdou to, že by tyto orgány či charakteristiky byly „nezcizitelné". Jsou pořád pod palbou mutací a mohou se po čase úplně ztratit. Takový pštros je například ptákem, který ztratil schopnost létat. Takže – namísto „nezcizitelných práv" máme tak maximálně „měnící se charakteristiky".
O jakých charakteristikách vzniklých vývojem se bavíme v případě člověka? Určitě třeba život. Co ale taková svoboda? Nic takového přece v biologii neexistuje. Podobně jako rovnost, práva či společnosti s ručením omezeným. Svoboda je něco co si lidé vymysleli a co existuje jenom v jejich představivosti. Z biologického hlediska nedává smysl mluvit o tom, že jsou lidé v demokratických zřízeních svobodní, zatímco ti v režimech jimž vládne nějaký diktátor jsou nesvobodní....
Harariho analýza je mimořádně trefná. Uvědomuje si na rozdíl od velké většiny materialisticky smýšlejících jednotliců, že v rámci materialismu nemůže nic takového jako třeba lidská důstojnost existovat. V takovém světě neexistují univerzální principy spravedlnosti a rovnosti, není zde místo pro lidská práva či svobodu. Všechno jsou to jen umělé sociální konstrukty, které nedávají v rámci daného světonázoru žádný smysl a mohou být postulovány jenom za cenu lhaní si do kapsy. Co když si ale většinová společnost lhát přestane a z přijímaných (falešných) představ o realizované naturalistické evoluci vyvodí logické důsledky?
Po mnoha staletí jsme zde na západní polokouli těžili z efektů prolínání křesťanských doktrín s politickou praxí. Ačkoliv výsledky nebyly zdaleka dokonalé, ve srovnání s tou ohromnou masou lidí, žijících v jiných dobách a kulturních prostředích, jsme zde v Evropě (a později Americe) zažívali bezprecedentní míru svobody, prosperity a demokracie, jakou svět kdy viděl. Může být požehnání naší civilizace nadále udržitelné, když čelí tak obrovskému útoku metafyzického materialismu?
Jiří Lem
Poznámky
1. Sapiens: A Brief History of Humankind, Yuval Harari, Harper 2014
Podobné články:
Náboženství vzniklo jako projekce našich tužeb
Proč evoluce nevysvětluje a ani nemůže vysvětlit existenci morálky?