To že za Markovým evangeliem stojí apoštol Petr bylo vždy bráno jako více než pravděpodobné. I když tedy nebyl Marek přímým svědkem událostí Ježíšova života, byl Petr v pozadí zárukou toho, že je Markova zpráva důvěryhodnou výpovědí. Někteří dnes ale tento vliv zpochybňují. Oprávněně? Máme se bát o důvěryhodnost Markova evangelia.
Někteří lidé (Bart Ehrmann například) dělají humbuk ohledně toho, že jelikož u evangelijních vyprávění nemáme v ruce jejich apoštoly podepsané originály, zcela jistě to svědčí o tom, že ve skutečnosti bylo dané evangelium napsáno anonymně a danému apoštolovi přisouzeno později církví. S tím, že takový scénář má samozřejmě vnést pochybnost o důvěryhodnosti biblické výpovědi. Jak je to tedy s Markovým evangeliem? Napsal jej nějaký anonym, který o Kristově životě slyšel maximálně někde ve frontě na banány (a podle toho je tedy důvěryhodné), přičemž název Markovo evangelium mu dali podle známé novozákonní postavy (Jan Marek) později, aby zvýšili prestiž onoho spisu? (Upřímně - to by si mimochodem fabulátoři příliš nepomohli. Marek zběhnul z první misijní cesty s Pavlem a Barnabášem a způsobil rozkol během druhé)
Jaké jsou tedy důvody přemýšlet o Petrovi jako autoritě a očitém svědkovi za Markovým evangeliem? Podívejme se krátce níže:
Důvěrnost
Určitě máte z četby evangelií zažitý způsob, jakým se referuje o apoštolu Petrovi. Mluví se o něm velice často jako o Šimonu Petrovi. Toto tvrdošíjně neplatí pouze na jednom místě - v Markově evangeliu. Tam se o něm referuje buď jako o Šimonovi nebo Petrovi. Může se to zdát triviální, ale není. Šimon bylo v té době na onom území nejpopulárnější jméno, Marek se ale ani v nejmenším nesnaží rozlišit budoucího apoštola od desítek jiných Šimonů, které Markovi čtenáři nutně znají. Marek důsledně používá nejkratší a nejdůvěrnější verzi Petrova jména.
Petr „otevírá i zavírá"
Na rozdíl od ostatních evangelií je Petr v Markově textu jmenován jako první a zároveň i jako poslední ze všech učedníků. Badatelé si podobného jevu všimli i u jiných starověkých textů, kde je historický popis přisuzován konkrétnímu očitému svědkovi.
Petr je zmiňován často
Petr u Marka figuruje opravdu hodně. Kdybychom udělali srovnání, pak například ve velmi dlouhém Matoušově evangeliu (18.345 slov) má Petr pouze o tři výskyty více, než ve velmi krátkém evangeliu Markově (11.304 slov), kde jich nalezneme 26.
Petr je jedinou volbou církevních otců
Přední církevní otcové z rané doby křesťanství se shodují na tom, že je Petr zdrojem informací použitých při sestavení Markova evangelia. Biskup Papiáš z Hieropole (cca 65 – 130 po Kr.) připomíná svědectví starých presbyterů (žáků apoštolů), kteří prohlašovali, že Marek napsal své evangelium, během přepisování Petrových kázání (Ireneus – Církevní dějiny). Ve své knize Proti bludům Irenej (cca 130 – 200 po Kr.) udává informaci, že Marek evangelium sepisuje jako Petrův písař. Klement Alexandrijský (150-215 po Kr.) napsal knihu Hypotyposeis, ve které podobně jako Irenej reportuje, že Marek byl Petrův opisovatel v Římě. Raně křesťanský teolog a apologeta Tertulián (160-225) se přidává, když ve své knize Proti Markiónovi Petrův vliv na Marka potvrzuje. A konečně Eusebius ve svých Církevních dějinách cituje biblický komentář sepsaný Origenem (církevní otec a teolog, 185 – 254 po Kr.) ve kterém připisuje Evangelium podle Marka také Petrovi.
Vypuštění Petrových unáhleností, pochybení či nedostatečnosti
Petr byl velice impulzívní člověk, který se často dopouštěl relativně unáhlených reakcí. Zřejmě by bylo zvláštní, kdyby si zrovna jemu tak blízký Marek nějak liboval v tom, jej před čtenářskou obcí zbytečně shazovat tím, že o nich bude horlivě referovat. Nepřekvapí proto, když si tu a tam nějaký ten zbytný detail Petrova selhání Marek oproti ostatním pisatelům evangelií nechá pro sebe.
Zde jsou příklady:
- Petrova zahanbená reakce při zázračném lovu ryb (srovnej Marek 1:16-20 a Lukáš 5:1-11 kde u Marka chybí)
- Petrova hloupá reakce, když se podivuje nad tím, proč Ježíše udivuje, že se jej v davu někdo dotknul (srovnej Marek 5:21-34 a Lukáš 8:42-48 kde u Marka chybí)
- Petrův nedostatek porozumnění ohledně podobenství (srovnej Marek 7:14-19 a Matouš 15:10-18 a Skutky 10:9-16)
- Petrův nedostatek víry na jezeře (srovnej Marek 6:45 a Matouš 14:22-33 kde u Marka chybí)
- Petrovo zbrklé prohlášení „To se ti nesmí stát" adresované Ježíši (srovnej Marek 8:31-33 a Matouš 16:21-23 kde u Marka chybí)
- Petrovo prohlášení ohledně peněz - „Co tedy budeme mít?" (Marek 10:23-31 a Matouš 19:23-30 kde u Marka není)
- Petrovo chování při mytí nohou (Marek 14:22-26 a Jan 13:2-9)
- Petrovo zapření a Ježíšův pohled na něj (Marek 14:66-72 a Lukáš 22:54-62)
Markův jazyk
Tradičně je Marek označován za člověka pocházejícího z prostředí biblického Izraele. Většina badatelů je přesvědčena o tom, že způsob jakým psal skrze literární styl a syntax (větosloví) prozrazuje, že jeho rodným jazykem není jeho málo nápaditá a hovorová řečtina. Dokonce se dá prý poměrně přesvědčivě usuzovat na to, že se jedná o semitský jazyk, dost pravděpodobně aramejštinu. Toto je tedy samozřejmě také konsistentní s představou, že Marek - Žid, který zcela určitě mluvil aramejsky, je autorem daného evangelia.
Půdorys evangelijního vyprávění odpovídá Petrově konceptu
Papiáš kterého jsem tu již zmínil udává, že Markovo evangelium vzniklo jednoduše jako sbírka Petrových promluv či kázání, které Marek zaznamenal. Když se podíváme na typický Petrův styl kázání (viz Skutky 1:21-22 nebo 10:37-41) všimneme si, že se Petr nápadně omezuje na téma Ježíšova veřejného života, jeho smrt, vzkříšení a nanebevzetí. Marek tedy úplně vynechává zmínky o Ježíšově narození a dalších detailech, které přinášejí na začátku svých evangelií Lukáš a Matouš. Marek oproti tomu začíná s Janem Křtitelem a zakončuje se vzkříšením a nanebevzetím, přesně tak jak to vidíme sumarizované v knize Skutků.
Jak je vidět z tohoto kratičkého přehledu, existuje řada externích i interních důvodů pro přesvědčení, (sdílené naprostou většinou učenců), že Marek své vyprávění převzal od očitého svědka daných událostí – apoštola Petra. Nemáme tak žádný důvod se obávat o spolehlivost tohoto dokumentu.
Jiří Lem
Zdroje:
Richard Bauckham, Jesus and the Eyewitnesses
J.W.Wallace, Cold-Case Christianity
Podobné články:
Dá se věřit Janovi? O spolehlovosti čtvrtého evangelia
Spolehlivost textů Nového Zákona ve světle hry na tichou poštu