Ateisté ti se mají. Nemusí tak jako věřící nic dokazovat. Prostě jen prý tak nějak postrádají víru v Boha (podobně jako naše morče) a tudíž jsou zcela z obliga. Co by také dokazovali? Dobře, ale může si i tak ateista jen tak sednout, hovět si, a pobaveně sledovat, jak křesťané zápasí s tím, aby svoji víru obhájili? Rozhodně ne. Má daleko těžší roli, než si většinou uvědomuje.
Jsem-li ateista a nevěřím v Boha, přijímám zároveň s tímto náhledem určité návazné teze, které jsou vysoce nepravděpodobné a u jejichž vysvětlování se notně zapotím. Které to jsou? Celá řada, podívejme se například na tyto tři:
Ateista musí vysvětlit jak mohl vesmír vzniknout sám od sebe a z ničeho
Nemám-li jako ateista možnost do vzorce zapojit inteligentního hybatele (Boha definovaného mimo jiné jako toho, kdo je věčný / mimo čas), musím umět vysvětlit, jak pro všechno na světě mohl prostor, čas a hmota vytvořit sebe samé. Mějme totiž na paměti, že dle přesvědčivého stávajícího vědeckého poznání „předtím" než existoval vesmír, neexistovalo nic jiného. Žádné kvantové fluktuace či fyzikální zákony, prostor, čas, nebo hmota....nic takového. Existovalo prostě to skutečné, opravdové nic „o jakém sní skály" (Aristoteles). Jestliže ale opravdu zhola nic neexistuje, nemůže z něj také nic vzniknout. Nemůžete jednoduše cokoliv očekávat v prostředí, ve kterém není nic, z čeho by tvořit šlo a nikdo, kdo by se toho ujal. Nemůžete zároveň ani tvrdit, že za stvořením stály zákony fyziky (gravitace), protože ani tyto nemohly existovat jinak, než souběžně s již existujícím vesmírem. Jakýkoliv zákon navíc samozřejmě nemůže mít potenci cokoliv stvořit. Takže ano, je pravda, že ateista nemusí dokazovat, že Bůh neexistuje, je zároveň ale fakt, že by nám měl přiblížit, jak mohl vzniknout vesmír sám od sebe z absolutního NIC. Hodně štěstí !
Ateista musí vysvětlit jak může mít člověk svobodnou vůli, jestliže jsme my lidé pouze fyzické objekty.
Jakýkoliv fyzikální nebo chemický proces je naprosto předvídatelný. Neznamená to, že teď nutně honem víme kam přesně dopadne každá konkrétní střepina z granátu který se chystáme hodit, ale kdybychom dopředu znali veškeré síly, vzdálenosti, poměry, úhly a podobně – opravdu bychom to mohli spočítat. Každá střepina totiž skončí pouze a jenom tam kde nakonec fakticky skončit musí, její chování je 100% určeno výchozími podmínkami, okolnostmi, fyzikálními a chemickými silami. Střepina nemá žádnou možnost výběru svého chování, stejně jako ji nemá a mít nemůže člověk, jestliže bude podle materialistického náhledu definován čistě fyzikalisticky. Bezpochyby jsme mnohem složitěji konstruováni než granát, počítač či vesmírná sonda, ale v rámci naterialistického nahlížení na věc jsme stejně jako ona sonda pořád jenom stroje, reagující tak, jak jim velí zákony fyziky a chemie. Žádná svobodná vůle není, vše má na svědomí to nesmírně složité a pod povrchem skryté fyzikálně-chemické domino s jehož posledním spadlým dílkem bylo nezvratně určeno, že řeknete či uděláte A a ne B. Tohoto jednoduchého a logického závěru si všiml například i proslulý ateistický fyzik Stephen Hawking který říká: „Je těžké si představit jak může fungovat svobodná vůle, jestliže je naše jednání determinováno fyzikálními zákony. Vypadá to tak, že nejsme nic jiného, než biologické stroje a že svobodná vůle je pouhá iluze". (řekl to mimochodem proto, že si to svobodně promyslel a nebo, že to z něj nutně vypadlo jako Cola z automatu?)
Ateista tedy musí vysvětlit jak může svobodná vůle existovat v čistě fyzickém objektu. To není nic moc úkol k závidění, ve skutečně je to jednoduše logicky nemožné.
Ateista musí vysvětlit kde se vzala morálka
Jestliže jste teista, pak víte co je dobré a zlé z toho, jak se k dané věci staví Stvořitel. Bůh je standardem morálky. Ne proto, že by bylo nějak automaticky morální cokoliv on z pozice moci řekne, morálka zkrátka jen odráží jeho charakter. Proto se taky morálka nemůže měnit, jelikož ani Bůh se nemění. Není to morálka, která je podřízena člověku (a poplatná jeho měnícím se představám v různých dobách a kulturách), ale člověk morálce.
Teď si ale vezměte, že by Bůh neexistoval a žádný objektivní standard morálky by tak nebyl. Kde by se také vzal že? Jeden z Dostojevského bratrů Karamazových (Ivan) to logicky shrnul takto: „Kdyby Bůh neexistoval, vše by bylo povoleno". Bez zákonodárce samozřejmě nemůže být žádný zákon, Nietzscheho zoufale osamocený člověk tak maximálně zůstává zákonem sám sobě. Trefně to vyjádřil i jeden z ateistických guru dvacátého století, filozof Jean Paul Sartre, když píše: „..je velice zneklidňující, že Bůh neexistuje, protože spolu s ním mizí veškerá možnost najít hodnoty v nebi ideí, dobro již nemůže existovat a priori, protože neexistuje žádné nekonečné a dokonalé vědomí, které by ho svým myšlením tvořilo...je totiž faktem, že žijeme v rovině, kde existují jen lidé" (1.)
Vadí to? Nestačí nám na morálku samotní lidé? Jde o to na jakou morálku. Jestliže zbyde jenom člověk, nelze již mluvit o morálce jako o nějakém objektivním prvku našeho vesmíru. Místo toho se tato morálka nutně odvozuje od individuálních lidí, skupin či kultur. Definice toho co je správné a špatné je zde pak nutně relativní – závisí od toho, jak se posunují a mění názory jednotlivců. Měřítkem už není nějaký standard mimo člověka, ale člověk sám.
V tuto chvíli komukoliv, kdo se prohlašuje za ateistu vyvstanou tři nepříjemné a těžko řešitelné problémy. Za prvé – je-li morálka odvislá od momentálního postoje jednotlivce nebo nějakého společenství, pak je jednoduše nemožné chtít tvrdit, že jakékoliv určité jednání je jednoznačně špatné v nějakém finálním, nadčasovém a obecně platném smyslu. Může se jednat o ten nejmonstróznější čin, vy však nemůžete říci nic jiného, než že se vám ta věc obecně nelíbí a osobně si myslíte, že je špatná. Za druhé – jestliže si daná kultura začne myslet, že je třebas znásilnění morální, pak se podle tohoto relativistního náhledu pro příslušníky takové kultury také morálním stane. Jestliže je rozlišení mezi dobrým a špatným relativizováno, může se potenciálně každý skutek stát akceptovatelným a dobrým. Takovým dobrým činem se tak například v nacistickém Německu stalo zlikvidovat příslušníky židovského etnika. S nacisty si můžeme posloužit i v případě třetího problému, který ateista bude mít. Jde o následující. Na jakém základě může kdokoliv tvrdit, že to co prováděli bylo zlé? Není v rámci tohoto vidění světa morálka relativní vůči kultuře? Zde přece není žádný univerzální metr napříč kulturami, kterým bychom jednotlivé skutky těchto kultur poměřovali nebo ano? Kde by se vzal?
Jak tuto věc uzavřít? Z mého pohledu je každý morální systém, který nemůže jednoznačně odsoudit genocidní režim hitlerovského Německa naprosto zbankrotovaný. Očekával bych tady, že ti, kteří si uvědomí k jakým závěrům ateistická víra vede, si začnou klást otázky, zda tedy vlastně odpovídá realitě...
Jak je vidno, ateista sice nemusí dokazovat neexistenci Boha, zároveň ale jeho světonázor kromě jiného obnáší víru v to, že 1.) vesmír vznikl sám od sebe z naprostého nic, 2.) že se svobodná vůle vynořuje z fyzického mechanismu (nebo je iluzorní), a 3.) že morálka může existovat stranou od neměnného Stvořitele. Řekl bych, že to není nic záviděníhodného k vysvětlování.
Jiří Lem
Poznámky
1. Je vše dovoleno?, Mark D.Linville, Návrat domů 2001
Podobné články:
Vylučuje mozek myšlenky tak jako ledviny moč? Proč uvažovat o duši
Ateisté? Mají pouze o jednoho Boha méně než křesťané