Vytisknout
Nadřazená kategorie: Články
Kategorie: Apologetika

b_u_r_n_i_n_g_in_l_e_a_v_e_s_by_darstOd chvíle kdy se v egyptské Nag Hamadi v půli minulého století našly opisy starých převážně gnostických textů z druhého a třetího století po Kristu, se člověk každou chvíli setká s někým, kdo vyjádří spíše neupřímnou obavu o to, zda je Bible, tak jak ji známe, vůbec kompletní. Důvod? Máme tu nyní přece všechny ty ztracené a znovu nalezené knihy. Filipovo, Tomášovo nebo Judovo evangelium a některé další spisky se podle těchto lidí do biblického kánonu určitě dostat měly – nebýt jen těch zlotřilých církevních otců, kteří svévolným výběrem svých oblíbených knih určili charakter toho, co nyní známe pod názvem křesťanství. Jak to tedy je? Existují nějaké ztracené a nyní znovu nalezené knihy Bible?

Klíčem k diskreditaci představy ztracených knih Bible je následující otázka. Co tazatel myslí pod pojmem Bible? Možné odpovědi jsou dle mého názoru pouze dvě:

 

1. Bible vznikala pod Božím vedením a byla Bohem zachována.

2. Bible vznikla čistě lidským zásahem a její současná tvář odráží dohodu mezi lidmi.

 

Ani jedna z odpovědí nám nedává příležitost učinit smysluplný závěr o jakémkoliv ztrácení jakýchkoliv biblických knih. Posuďte sami.

 

Bible vznikala pod Božím vedením a byla Bohem zachována

Tento pohled je samozřejmě pohledem křesťanské ortodoxie. V rámci tohoto konkrétního nahlížení na věc by bylo úplně jedno, zda jsou pisateli Bible lidské bytosti, či třeba hejno veverek. Má-li všemocná bytost záměr dát vzniknout a zajistit zachování jakéhokoliv věci, jednoduše to zajistí. Kůň poběží tam, kam chce jezdec a pes přiběhne k pánovi na zapískání. Proč by měl mít tedy zrovna všemocný Bůh právě tady problém? Představa, že se můžeme bavit o nějakých patáliích při tvorbě a zachování přesně těch správných knih, které Bůh v Bibli chtěl mít, je zjevně absurdní. Opustíme ji tedy a půjdeme k druhé možné odpovědi.

 

Bible vznikla čistě lidským zásahem a její současná tvář odráží dohodu mezi lidmi

Podle tohoto pohledu je sepsání a zachování Bible čistě lidským počinem. Skupina přátel (apoštolové) byla účastna nějakého mimořádného dění (Ježíšův život a zmrtvýchvstání) a podala o tom informaci. Zapřísahala se, že tak jak události popsala, se věci opravdu staly. Jiná skupina jejich následovníků (církevní otcové jako třeba Ireneus či Origenes) na stejný papyrus po letech dala razítko a řekla, že to vidí stejně. Prohlásila ať je tedy nadále právě tato verze informace tou autoritativní. Ať zároveň nikdo neposlouchá určitou jinou verzi těch stejných událostí (gnostické texty), se kterou přišla nějaká jiná skupina o dobrých dvě stě let později. Tito gnostikové jednak u událostí (Ježíšův život a zmrtvýchvstání) nebyli a jejich zpráva se navíc od té původní často výrazně liší. Shodněme se na verzi A, řekli, a odmítněme verzi B. Lidská dohoda. Tato Bible reprezentuje to, čemu věříme.

 

Může mi nyní prosím někdo vysvětlit, kde je tady prostor pro jakékoliv ztracené knihy? Jestliže je Bible souhrn písemností, které reflektují víru vedoucích představitelů rané církve, pak ze samé logiky věci nemůžeme mluvit o tom, že knihy, které tito lidé odmítli, mají součástí Bible být. Jakým zákonem? Řekněme, že si před odjezdem na nákup z celkového zapsaného výčtu úplně všech druhů potravin které bych mohl koupit vyškrtám ty, které koupit nepotřebuji. Může někdo tvrdit, že potraviny, které jsem původně na seznamu měl, ale nekoupil, jsou ty, které správně měly tvořit můj konečný nákup? Jsou potraviny, které jsem nekoupil ztracené (jak by s ohledem na údajně ztracené knihy Bible tvrdil skeptik) a nebo prostě jen zamítnuté?

 

Lituji, ale nemůže existovat nic, jako ztracené knihy Bible. Mluvíme tu maximálně o zajímavých dokumentech starověku.

 

Jiří Lem.