Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš v židovském Talmudu

Publikováno: Pondělí, 07 Únor 2011 00:00

Z nějakého důvodu mají lidé často tendenci považovat biblické svědectví o Ježíšově životě za nedostatečně spolehlivé k tomu, aby na něm založili důvěru v jeho existenci. K takovému závěru je sice pramalý důvod, to ale pro tuto chvíli velkoryse pomineme a podíváme se na zmínky o Ježíši pocházející i z jiných než novozákonních dokumentů.

Svědectví Babylonského Talmudu

Babylonský Talmud je obsáhlá sbírka tradičního učení judaismu obsahující mišnu (zákoník) a gemaru (komentáře). Mezi roky 70 až 200 po Kristu, v tak zvané Tanaitské době, došlo ke kompilaci té nejranější části Talmudu, která nás v souvislosti s Ježíšem nejvíce zajímá.

Je zřejmé, že pokud byl Ježíš tak výraznou postavou jak popisuje Nový zákon, lze očekávat, že o něm bude v Talmudu slyšet. A tak tomu skutečně je. Více či méně jasných referencí je tu celá řada, přičemž ta nejvýznamnější pochází právě z tohoto raného tanaitského období.

Babylonský Talmud, svazek 3, Sanhedrin 43a:

»V předvečer Pesachu byl pověšen Ješu. Čtyřicet dní před konáním jeho popravy vyšel hlasatel a volal: „Bude ukamenován, protože provozoval čarodějnictví a sváděl Izrael k odpadu od víry. Kdokoli by mohl říci něco k jeho prospěchu, ať předstoupí a promluví na jeho obhajobu." Protože však nikdo na jeho obhajobu nevystoupil, byl pověšen v předvečer Pesachu.« (1)

Tato reference je zajímavá z mnoha důvodů. Dozvídáme se tu, že v souladu s biblickou zprávou došlo k Ježíšově popravě v předvečer židovského svátku Pesach. Na první pohled nás může zarazit způsob popravy pověšením, vzpomeňme však na to, že i Nový zákon používá tohoto variantního výrazu pro ukřižování (Gal. 3.13, Lukáš 23:39). Zajímavá je i změna způsobu vykonání popravy. Zatímco tato měla podle plánu proběhnout ukamenováním, na konci textu již čteme o její realizaci formou ukřižování. V souvislosti s římskou zaangažovaností ve věci není těžké pochopit proč.

Čteme o tom, že důvodem pro Ježíšovu popravu bylo praktikování čarodějnictví a vybízení k odpadlictví. Těmito důvody bychom neměli být překvapeni, jedná se konec konců o svědectví nepřátel, které má navíc paralely v novozákonním textu. I v Novém zákoně totiž čteme o farizejském přesvědčení, že Ježíš vyháněl zlé duchy ve jménu knížete démonů. Zde v Talmudu tedy vlastně vidíme přiznání Ježíšovy schopnosti konat zázračné činy, které jsou tu však velice pochopitelně přisouzeny čarodějnictví.

Podobně je tomu i s obviněním ze svádění k odpadnutí od víry. V Lukášově evangeliu totiž vidíme, že byl Ježíš vedoucími představiteli židovstva obviňován ze svádění národa. I tentokrát Talmud potvrzuje biblickou zvěst o Ježíšově výrazném učitelském působení.

Profesor F.F.Bruce při pohledu na tuto a další talmudské pasáže shrnuje:

Podle starých rabínů, jejichž mínění je v těchto spisech zachyceno, byl pro ně Ježíš Nazaretský provinilcem, který prováděl magi, opovrhoval slovy moudrých, sváděl lidi a říkal, že nepřišel rušit zákon, ale přidávat k němu. Byl pro kacířství a svádění lidí pověšen na kříž v předvečer židovských velikonoc. (2)

Talmud tedy nemá nejmenší pochybnosti o o Ježíšovi jako historické postavě a jeho výpověď o něm potvrzuje svědectví Nového zákona.

Jiří Lem.

Podobné články:

Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia

Ježíš nebo Ceasar? Verdikt literárních pramenů

Poznámky

1. Ancient Evidence for the Life of Jesus, Gary R. Habermas, Nelson Publishers, 1984

2. Věrohodnost Nového Zákona, F.F.Bruce, Návrat, 1992