Apologetika

Z nějakého důvodu mají lidé často tendenci považovat biblické svědectví o Ježíšově životě za nedostatečně spolehlivé k tomu, aby na něm založili důvěru v jeho existenci. K takovému závěru je sice pramalý důvod, to ale pro tuto chvíli pomineme a podíváme se na zmínky o Ježíši pocházející i z jiných než novozákonních dokumentů, tentokrát od římského historika Tacita.

Cornelius Tacitus (asi 55-120 n.l.), který se narodil na území dnešní jižní Francie platí za největšího římského historika. Za svůj život, jímž protnul vládu sedmi císařů, vystřídal celou řadu úřednických postů. Za císaře Domitiana (81-96 n.l.) byl například členem kněžského kolegia, které pečovalo o cizí kulty v Římě (a zřejmě se tak detailněji seznámil s křesťanstvím a židovstvím). V letech 112–114 n.l. byl pak zase za vlády císaře Trajana v čestné funkci prokonsula province Asie. Skvělý řečník se zájmem o morálku, dějiny a politiku sepsal v posledních letech svého života dílo původně sestávající z 16 knih a nazval jej Annales, tedy Letopisy. Tato Tacitova práce se skvělou dokumentární hodnotou mapuje období prvních císařů až do roku 68 n.l.

Když psal historii vlády císaře Nera (54-68), zmínil se podobně jako další velký římský historik Suetonius o velikém požáru, který v roce 64 zachvátil Řím, přičemž zaznamenal kolující zvěsti o tom, že vznik požáru byl lidmi přičítán samotnému císaři. Tacitus to popisuje takto:

Ale špatná pověst neslábla ani lidským úsilím, ani štědrostí císaře či usmiřováním bohů, věřilo se, že požár byl založen na rozkaz. Proto Nero, aby potlačil řeči, nastrčil viníky a nejvybranějšími tresty pak potrestal ty, koho lid nazýval křesťany a nenáviděl kvůli neřestem. (Původce jejich jména Christa dal za vlády Tiberiovy popravit prokurátor Pontius Pilatus, zhoubná pověra tehdy potlačená znovu propukla nejen v Judei, rodišti toho zla, ale také v hlavním městě, kam se ze všech stran stékají všechny ohavnosti a hanebnosti a nacházejí tam ctitele). Nejdříve tedy byli pochytáni ti, kteří se přiznávali, potom na základě jejich udání bylo k nim připojeno ohromné množství ani ne tak pro zločin žhářství jako pro nenávist k lidskému rodu. I při umírání je ještě zahrnuli posměchem, pokryti kůžemi šelem museli hynout sápáni psy nebo byli přibiti na kříž, aby za soumraku hořeli na způsob nočních luceren. Nero poskytl tomuto divadlu své zahrady a také pořádal hry v cirku, při kterých se v obleku vozataje mísil mezi lid, nebo stál na voze. A tak, ačkoliv šlo o viníky, zasluhující nejhorší tresty, rodil se soucit s nimi, protože byli utráceni jakoby ne k veřejnému prospěchu, ale pro ukrutnost jednotlivce.

Co všechno je možné z tohoto textu zjistit? (1)

1.) Křesťané byli pojmenováni podle svého zakladatele (Christus)

2.) Kristus byl odsouzen k smrti římským prokurátorem Pontiem Pilátem

3.) Stalo se tak během vlády Tiberia (14-37)

4.) Kristova smrt na čas šíření „zhoubné pověry" utlumila

5.) Pověra ovšem záhy znovu propukla (poukaz na víru křesťanů ve vzkříšení Krista?)

6.) Propukla zejména v Judei kde měla svůj původ

7.) Kristovi učedníci jeho učení přenesli do Říma

8.) Vina za požár byla císařem přisouzena římským křesťanům

9.) Křesťané byli nenáviděni za jimi páchané ohavnosti

10) Po přiznání byli zatýkáni

11.) Mnozí křesťané byli usvědčeni z nenávisti k lidskému rodu

12.) Byli vysmíváni, mučeni, křižováni a upalováni k smrti

13.) V srdcích římských občanů se postupně rodil soucit vůči zbytečně trpícím křesťanům

V textu je celá řada velice zajímavých momentů. Odkuď má Tacitus všechny informace? Profesor biblické kritiky F.F.Bruce (2) je přesvědčený o tom, že autor čerpal z oficiálních zdrojů, neboť byl v postavení, které by mu to umožňovalo. (Byl například zeťem Julia Agricoly, vládce v Británii v letech 80 – 84). Mohl snad mít i přístup k hlášení které zasílal do Říma Pilát? Tacitus je ostatně jediný mimobiblický autor, který vůbec Piláta zmiňuje. Až do roku 1961 kdy byl nalezen nápis dokládající Pilátovu existenci, byla v této věci určitá pochybnost. Nejsme překvapeni, že text ukazuje nenávist Říma ke křesťanům. O tom, že byli vnímáni jako „nepřátelé lidského rodu" máme veliké množství informací z nejrůznějších zdrojů. Tacitus při referování o křesťanech volí tvrdá slova, což ale dobře odpovídá jeho vzdělání a postavení. Nepřekvapí také krutý způsob poprav křesťanů formou ukřižování. Tradice je například jednotná v tom, že Nero dal ukřižovat apoštola Petra – hlavou dolů. Co je snad pro někoho překvapivé je Tacitova zmínka o obrovském množství křesťanů v Římě pouhých 30 let po Kristově vzkříšení. Svého času byla tato skutečnost vnímána jako poukaz na domnělou úpravu křesťanského interpolátora. To již dnes ale není relevantní - napříč celým spektrem kritických badatelů je kompletní 44. kapitola patnácté knihy Letopisů považována za původní Tacitův text. (3)

Tacitovy Letopisy mají pro křesťany velikou hodnotu v nezávislém potvrzení mnoha zásadních informací o Kristu a prvotní církvi.

Jiří Lem.

Podobné články:

Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš v židovském Talmudu

Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia

Ježíš nebo Ceasar? Verdikt literárních pramenů

Spolehlivost textů Nového Zákona ve světle hry na tichou poštu

Bibli sepsali lidé - proto jí nemůžeme věřit

Dá se věřit Janovi? O spolehlivosti čtvrtého evangelia