Mimobiblické zmínky o Kristu – Ježíš a Suetonius

Publikováno: Středa, 02 Listopad 2011 00:00

Z nějakého důvodu mají lidé často tendenci považovat biblické svědectví o Ježíšově životě za nedostatečně spolehlivé k tomu, aby na něm založili důvěru v jeho existenci. K takovému závěru je sice pramalý důvod, to ale pro tuto chvíli pomineme a podíváme se na zmínky o Ježíši pocházející i z jiných než novozákonních dokumentů, tentokrát od římského historika Suetonia.

Gaius Suetonius Tranquillus (asi 70-140 n.l.) byl vysoce postavený římský úředník, který pracoval počátkem druhého století pro císaře Trajána (98-117) jako správce archivů a knihoven v Římě. Za jeho nástupce Hadriána (117-138 n.l.) poté zastával Suetonius ještě významnější funkci císařského tajemníka. Literárně činný Suetonius se zaměřoval na biografii a dvě zmínky o Kristu nacházíme právě v jeho nejznámnějším zachovalém biografickém díle nazvaném Životopisy dvanácti císařů.

V díle které mapuje osudy císařů od Caesara po Domitiana (tj. do roku 96 n.l.) nacházíme v části věnované císaři Claudiovi (vládl mezi lety 41-54 n.l.) a jeho opatřením v oblasti národnostní a náboženské politiky tuto větu:

„Židy vypudil z Říma, protože tam pod vlivem Chresta vytrvale vyvolávali nepokoje"

Fascinující. Je totiž velmi pravděpodobné, že zde máme nezávislé potvrzení svědectví novozákonních Skutků apoštolských (18:2), kde Lukáš vypráví o tom, jak se apoštol Pavel setkává z židovským párem z Pontu, který musel nedávno opustit Itálii, neboť císař Claudius vydal rozkaz o tom, že Židé mají opustit Řím.

Je jméno Chrestos označením pro Krista? Téměř určitě ano. Existují sice někteří badatelé, kteří navrhují vidět v tajemném Chrestovi tvůrce nějaké samostatné židovské sekty odlišné od křesťanů, je ale daleko pravděpodobnější a mezi akademiky málo zpochybňované, že jde o Ježíše, jehož ztotožňování se slíbeným Mesiášem (řecky Christos) vyvolávalo v židovských obcích nepokoje a sváry mezi jeho přívrženci a odpůrci. Suetonius píše svoji zprávu počátkem prvního století po Kristu a proto nepřekvapí, že se čerpaje z archívu domnívá, že se Chrestus stále potuluje po Římě. Méně než dvacet let po Kristově smrti a zmrtvýchvstání na periferii římské říše v Jeruzalémě, je tedy křesťanská víra v samém srdci říše přítomna v takové míře, že si jí všímá sám císař.

Druhá Suetoniova reference vztahující se ke křesťanství pochází z té části jeho biografického díla věnované neblaze proslulému císaři Neronovi. Věta zní takto:

(Po velkém požáru Říma).....byli tresty postihováni křesťané, druh lidí oddaných nové a škodlivé pověře".

Suetonius nechává zaznít tuto informaci uprostřed výčtu spíše chvályhodných Neronových činů. Křesťanství nazývá stejně jako jiný římský historik Tacitus pověrou, což je mimořádně tvrdé odsouzení, jenž u Římanů vyvolávala jakákoliv novost obzvláště v oblasti náboženství. Zajímavé je, že jakkoliv Suetonius stejně jako Tacitus klade svojí informaci o trestech pro křesťany do doby po požáru Říma, na rozdíl od Tacita je s touto událostí nespojuje. Suetonius nemohl neznat Tacita a navíc měl ještě lepší přístup k informacím než on. Mohlo by se snad jednat o tichou polemiku s ním?

Na závěr shrnutí. V první referenci nám Suetonius potvrzuje novozákonní informaci o vyhnání Židů z Říma a spojuje ji s nepokoji mezi římskými Židy, vyvolanými Kristem či jeho učením. Druhá reference, v kontextu doby pochopitelně, nazývá novou víru škodlivou pověrou a věřící – následovníky učení Krista – označuje jako křesťany.

I v díle Suetonia, tedy stejně jako u mnohých jiných římských autorů, nacházíme nezávislé potvrzení informací, které nám podává Nový zákon.

Jiří Lem.

Podobné články:

Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia

Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš v židovském Talmudu

Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Tacitus

Ježíš nebo Ceasar? Verdikt literárních pramenů

Spolehlivost textů Nového Zákona ve světle hry na tichou poštu

Bibli sepsali lidé - proto jí nemůžeme věřit

Dá se věřit Janovi? O spolehlivosti čtvrtého evangelia