Filozofie

Důkazní břemeno na zádech moderních ateistů

Možná se Vám někdy stalo, že jste v rozhovoru s ateisticky laděným diskutérem zjistili, že se nijak nemá k tomu nabídnout jakoukoliv pozitivní argumentaci pro svůj postoj. Můžete jej zahrnout těmi, z vašeho pohledu, nejpřesvědčivějšími vodítky poukazujícími na rozumnost křesťanského světonázoru, on sám se nicméně
kromě subjektivních emocionálních výhrad necítí povinován nabídnout evidenční podporu pro svoji pozoruhodnou konklusi. Proč? Je přesvědčen, že důkazní břemeno neleží na něm, ale na
nás.

Přičemž v tom se mýlí....

 

 

Ateisté přicházejí stále častěji na to, že jelikož dokázat neexistenci Boha je logicky z principu prakticky nemožné, nebudou se o to nově ani pokoušet. Namísto toho, aby se profilovali jako ti, kteří tvrdí, že Bůh neexistuje, se nyní spokojí s prohlášením, že víru v Boha „postrádají". Jedna věc je tedy tvrdit, „že Bůh neexistuje" a úplná jiná pak konstatovat, „že nedisponuji vírou v to, že existuje". Jsou přesvědčeni, že zatímco v prvním případě je nutné tvrzení
obhájit, v druhém případě již ne. Kdo by udával důvody v to, že „tak nějak postrádá názor na existenci šmoulů nebo
jednorožců."(Poznámka ke šmoulům a jednorožcům: ateisté by rádi napasovali šmouly a jednorožce do jednoho pytle s Bohem. Samozřejmě - lépe by se jim s tím pracovalo. Problém je v tom, že zatímco z víry ve šmouly a rohaté koníky pokuď jste normální vyrostete, víra v Boha je drtivému procentu lidí bytostně vlastní s tím, že lidé mají navíc obvykle důvod proč v Boha věří. Ten samozřejmě ve vztahu k šmoulům zcela chybí)

 

Jistě – určitě je rozdíl mezi tím, jestli v něco nevěřím a tím jestli v to postrádám víru. Rozdíl tu je, ale zachrání naše
ateistické přátele?

 

Když se mně zeptáte na to, kdo byl nejlepším tanečníkem v posledním kole televizní taneční soutěže StarDance, budu v koncích. Nesleduji totiž ten pořad a chovám k němu dokonce něco na způsob averze. Nemám o těch záležitostech žádné povědomí, postrádám informace. A protože je postrádám, nacházím v sobě absenci názoru na tu otázku. Jsem v té věci neutrální. Tak jako naši modernější ateisté? Sotva.

 

Oni totiž neutrální nejsou. Podívejme se například na tituly největších ateistických trháků posledních let. „The God Delusion" (Boží blud od R. Dawkinse), „God is not Great: How Religion Poisens Everything" (Bůh není veliký aneb jak náboženství všechno ničí" od Ch. Hitchinse) či „God, the Failed Hypothesis (Bůh, hypotéza která selhala od V. Stengera). Teď mi řekněte. Máte na základě těchto titulů pocit, že si moderní ateističtí vůdci ještě nezformovali názor? Absurdní otázka že? Nemají víru v Boha, to ale neznamená, že jsou neutrální. K tomu, aby jste sepsali knihu s podobným názvem, musíte být ve skutečnosti pořádně vytočený chlap. Nezůčastněný? Sotva. Nelze přijímat pozvání do diskusí, či polepovat londýnské autobusy nápisy o neexistenci Boha (R.Dawkins) a zároveň nemít velice jasně vydefinovaný postoj. O prosté absenci víry v Boha u těchto lidí nemůže být ani řeč.

 

Povšimněme si teď vlastně jedné věci. Kdyby nakrásně opravdu pouze postrádali víru v Boha (nepolepovali autobusy a nepsali ty ukrutně rozhorlené texty proti Bohu, který podle nich neexistuje), pak by ateismus přece prakticky přestal být světonázorem! Jak by se totiž lišil od světonázoru ročního batolete? To přece také nemá víru v Boha. Nemá na tu věc žádný názor, stejně jako nemá názor na většinu věcí. Tak jako třeba morče nebo křepelka. Nebo jak moderní ateisté? Chtějí se opravdu v této poloze nacházet?

 

Nenechme se zatáhnout do této dětské hry. Historicky byl ateista vždy definován jako ten, který tvrdí, že Bůh neexistuje s tím, že tvrzení „Bůh existuje" je tedy podle něj nepravdivé. Vlivný ateista Julian Baggini píše ve své knížečce „Atheism: A Very Short Introduction" jak extrémně snadné je ateismus definovat. Jedná se o „o přesvědčení, že neexistuje bůh či bohové". Když jsme si tuto jednoduchou pravdu osvěžili, uvědomme si teď také, že na rozdíl od agnostika ateista tvrzením „Bůh neexistuje" zkrátka činí vědomostní prohlášení, které musí být podloženo právě tak
jako prohlášení teisty o tom, že „Bůh existuje". Tvrdíme-li, že něco víme, musíme být schopni odůvodnit na jakém základě jsme k tomuto poznání došli.

 

Je přitom jedno - a to je také oblíbený fígl našich přátel z druhého břehu - zda se jedná o zdánlivé pozitivní či negativní tvrzení. (Bůh existuje / Bůh neexistuje) Tito lidé vám budou chtít vnutit představu o tom, že negativní tvrzení nemusí být obhajováno. Že není zatíženo důkazním břemenem, prostě proto, že nic pozitivního nepředkládá. To je ale omyl. Budu-li já (A) například tvrdit, že v určité hospodě v Panské točí výborného Kozla, potřebuji (toto pozitivní) tvrzení argumentačně obhájit, stejně jako ten (B), kdo přísahá, že tam Kozla netočí (domněle negativní tvrzení). Proč by měl být B jakkoliv zbaven odpovědnosti doložit, že jeho přesvědčení koresponduje s realitou? B nanejvýše neguje moje tvrzení, jeho tvrzení je nicméně stále pozitivní, to znamená předpokládá určitou znalost, kterou je pořád nutné argumentačně podpořit. Celá ta teze o domnělém privilegiu negativního postoje je nesmysl a hraní se slovíčky. Podle této logiky by nakonec vlastně ani (pozitivní) A nemusel dostát nutnosti dokládat pravdivost svého tvrzení. Když se vrátíme od piva k Bohu, mohl by přece stejně tak dobře poskytnout zdánlivě negativní tvrzení a namísto „Bůh existuje" říci „Není pravda, že Bůh neexistuje"...Mohl by si pak dát nohy na stůl s tím, že s obhajobou má vystaráno?

 

Rozhodně ne – nyní je doufám zřejmé, že oba druhy tvrzení vyžadují evidenční podporu, o jejíž předložení se snažím i já na tomto webu. I ateisté musí přijít s takovou podporou pro svůj světonázor. Posuzujme, která obstojí lépe.

 

Jiří Lem

 

Podobné články:

Bůh? A proč ne rovnou vodník Česílko nebo Santa Klaus?

 

Vyhledej

Seznam článků v této sekci

10 Března 2013

Relativismus - ty máš svou, já zase moji pravdu

Jestliže jsou všechny pravdy relativní, pak je také relativní prohlášení o tom, "že všechny pravdy jsou relativní"


26 Listopadu 2013

Důkazní břemeno na zádech moderních ateistů

Není důvod ateistu definovat jinak, než jako toho, kdo tvrdí, že "Bůh neexistuje". V takovém případě musí být ale schopen odůvodnit jak k takovému závěru došel, nejedná se totiž o žádnou defaultní pozici, kterou není třeba obhájit.


30 Leden 2012

Falešné Euthyfrónovo dilema

Morálka Boha nepředchází, a není ani nahodilou funkcí božích přikázání. Je ukotvena v jeho charakteru, který je posléze reflektován v jeho přikázáních.


30 Leden 2012

Má člověk duši? Argument z rozdílu mezi mozkovými a duševními stavy

Duševní jevy jako vnímání barev, vůní, bolesti nebo třeba i projevy vůle jsou naprosto odlišné od jevů fyzických. Pocit štěstí, strachu nebo třeba myšlenka na to, že číslo 7 je prvočíslem, nemají a nemohou mít paralelu s ničím fyzickým.


20 Listopad 2011

Rasismus. Je slučitelný s křesťanstvím a nebo s ateismem?

Bůh stvořil lidi jako sobě rovné. Jestliže stvořeni nebyli, pak se rozhodně vyvinuli jako sobě nerovní.


5 Květen 2011

Nejsme nic než hmota?

Nemůžu vidět co vlastně určitá věc je, když jsem sám součástí oné věci, stejně tak jako nemůžu vidět co je na obraze, jestliže jsem jen jedna z barevných kytiček na něm.


7 Březen 2011

Mysl v písmenkové polévce. Nebo obráceně?

Jestliže se naše mysl vyvinula skrze proces naturalistické evoluce, jak jí můžeme důvěřovat, že nám poskytuje pravdivé informace o světě?