Filozofie

Nedávno jsem při úklidu dětského pokojíku nedopatřením vysypal písmenka z krabice deskové slovní hry Scrabble. Naštvaně jsem se sehnul abych je naházel zpátky, když jsem si náhle povšimnul věty, kterou na zem spadlá písmenka utvořily. Stálo tam následující: VYHÁZEJ TY ŘÍZKY Z LEDNICE DO KOŠE. JSOU ZE ZKAŽENÉHO MASA. Byl jsem tehdy na dva dny slamněným vdovcem a na řízky připravené manželkou k večeři jsem se moc těšil. Samozřejmě jsem je ale vyhodil a k večeři si namazal chléb. Kdo by si chtěl lehkomyslně zahrávat se zdravím?

Zdá se vám ta příhoda přitažená za vlasy? Máte pravdu, vymyslel jsem si ji. Pravděpodobnost náhodného vzniku toho nepříjemného vzkazu z herních písmenek je nesmírně malá. Dobrá, ale o tom tento článek stejně není. To o čem chci mluvit, je onen absurdní moment v mém fiktivním příběhu, kdy se zbavuji dobré večeře v návaznosti na informaci, která spatřila světlo světa bez toho, že by ji zformovala inteligentní příčina. Udělali byste něco takového? Možná, že zrovna vy ne. Asi vás ale překvapí, když řeknu, že většina z těch, kteří věří, že jsou lidé produktem darwinistické evoluce něco takového dělá neustále. Jak to myslím?

Darwinista, stejně tak jako téměř každý jiný normální člověk věří tomu, že nás naše smyslové a kognitivní schopnosti pravdivě informují o vnějším světě. Že tedy například tchoř, kterého před sebou vidím a cítím, zde opravdu je a není to namísto toho třeba kvetoucí ibišek. Důvěra v naši schopnost správně vnímat a racionálně vyhodnocovat informace o světě kolem nás, není námi lidmi výrazně zpochybňována. Řekněte, kam bychom došli, kdybychom neměli věřit vlastním smyslům a úsudku? Teď se ale zeptejme. Na jakém základě může být taková důvěra postavena, věřím-li spolu s darwinisty, že jsou mé schopnosti správně interpretovat svět pouze a jenom produktem víření atomů a neosobních fyzikálních zákonů? Jestliže se naše mysl vyvinula ryze skrze proces naturalistické evoluce (inteligencí neřízeného procesu), jak jí můžeme důvěřovat, že nám poskytuje pravdivé informace o světě? Stejně jako písmenka vypadlá z krabice, tak i mysl vzniklá náhodou a bez jakéhokoliv inteligentního záměru není nejlepším nástrojem na generování jakýchkoliv pravdivých popisů reality. Ateisté zde mají vážný problém. Jestliže nebudou schopni demonstrovat, že nám evoluce zajistila mysli, které produkují pravdivá přesvědčení, pak za žádných okolností nemohou tvrdit, že je ateistický naturalismus pravdivý. Jsou toho tedy schopní? Řeknou vám, že ano. V našem příběhu sice faktor inteligence do procesu nevstoupil, budou tvrdit evolucionisté, ale evoluce přece není o náhodě. O čem tedy je, zeptáme se? O přežití. Ateista Steven Pinker potvrzuje: "Naše mozky vznikly kvůli schopnosti přežít, ne kvůli pravdě".(1) Ano, jediné o co se evoluce zajímá, je přežití. Je tedy třeba nás přesvědčit o tom, že nám naše evolucí zajištěné mysli poskytují pravdivá přesvědčení právě proto, že nám tím pomáhají přežít. Na ničem jiném totiž v smutném světě strýce Darwina nezáleží.

Je ale opravdu schopnost rozeznat pravdu od klamu rozhodující k přežití? Mnozí se domnívají, že zcela určitě ne. Filozof J.P.Moreland píše o tom, že organismus nemusí k tomu, aby přežil vnímat jevy správně. Je pouze třeba, aby na ně reagoval konsistentně. (2) Není zjevně vůbec důležité, jestli živočich vidí věci, které jsou červené tak, jako kdyby byly modré – k přežití stačí například pouze to, aby před tvory, kteří jsou červení (a on je vidí modře) vždy utekl, neboť jsou nebezpeční. Výzkumný tým pod vedením psychologa Johna Garcii (3) dával pokusným krysám jídlo a pití velmi výrazné chuti. Dvanáct hodin po požití byly ty stejné krysy vystaveny silné radiaci za účelem navození bolestivých stavů. Krysy si ihned dali konzumované jídlo do souvislosti se svými zdravotními těžkostmi a vytvořili silnou averzi k poživatině, která ale vposledku vůbec nebyla na vině. To co se tu stalo, je nutné popsat tak, že přírodní výběr dal v organismu v zájmu přežití vzniknout velice nesprávnému přesvědčení. Ouha. Když na to přijde, jde v evoluční hře pouze o reprodukci, potravu, boj a nebo úprk. K čemu je asi tak pravda dobrá?

Je absurdní myslet si, že je boj o přežití nějak spjat s nutností generovat pravdivé představy. Mechanismus evoluce nepotřebuje a tak postrádá schopnost poskytovat svému výtvoru možnost pravdivě a relevantně popisovat svět. Toto je pro naturalistického evolucionistu fatální. Nemůžeme-li věřit závěrům naší mysli, nemá smysl tvrdit, že je tento či onen náš závěr či tvrzení jakkoliv smyslupné a to včetně soudů o nezpochybnitelnosti tvůrčí moci evolučního procesu.

Ve slabé chvilce si toho ostatně všimnul i Charles Darwin, když napsal:

Neustále se mne zmocňují hrozné pochyby, zda jsou závěry učiněné myslí člověka, která se vyvinula z myslí nižších živočichů jakkoliv hodnotné či důvěryhodné. Věřil by snad někdo přesvědčení opičí mysli, jestli tedy vůbec v takové mysli nějaké přesvědčení je? (4)

Jiří Lem.

Podobné články:

Máme se kvůli robotům obávat o jedinečnost člověka?

Vylučuje mozek myšlenky tak jako ledviny moč? Proč uvažovat o duši

Nejsme nic než hmota?

Mysl v písmenkové polévce