Teologie

Oko za oko, zub za zub

madame_justice_by_w4nderlustV Bibli ve Starém zákoně se s konceptem „oko za oko, zub za zub" setkáme častěji (Ex. 21:23-25; Lev. 24:17-22; Deut. 19:16-21). Jedná se přesně o ten typ textu, který se některým křesťanům nečte lehce a našim kritikům navíc poskytuje vítanou munici. Sám si vybavuji s jak nepříjemnými pocity jsem tyto pasáže před lety poprvé četl. Opravdu je to výzva k tomu navzájem se mrzačit? Máme brát tyto texty doslovně?

 

Významným signálem k tomu výzvu nebrat úplně doslovně je skutečnost, že v několika případech je fráze následována textem, který nabízí jinou, než doslovnou interpretaci. Příkladem je Exodus 21: 26 a 27, kde čteme následující: "Když někdo udeří do oka svého otroka nebo otrokyni a vyrazí mu je, v náhradu za oko ho propustí na svobodu. Jestliže vyrazí zub svému otroku nebo otrokyni, v náhradu za zub ho propustí na svobodu."

 

Všimli jste si? Zničené oko a vyražený zub oběti nejsou následovány odvetným opatřením v podobě vyloupnutého oka a vyraženého zubu pachatele jak bychom asi čekali. Spravedlivá kompenzace zde nabývá podoby propuštění služebníka. Ono totiž opatření "zub za zub", které se v teologické literatuře nazývá "lex talionis" není ani tak požadavkem jako limitem. Když vám ve starozákonní době někdo vyrazí zub, není třeba mu hned provést to samé, jestliže vám bude stačit, když mu pouze jednu ubalíte. Nebude-li vám to stačit, můžete mu tu nešťastnou věc ze zubem oplatit – v žádném případě však nesmíte opustit onu proporcionální rovinu. Kvůli zubu mu zkrátka nemůžete například povraždit rodinu. Paul Copan ve své poslední knize (Is God a Moral Monster?) píše: "Smysl lex talionis je tento: trest by měl odpovídat zločinu. Máme tu co do činění s maximálně udělitelným trestem odpovídajícím přečinu. Trest navíc mohl být soudcem snížen v situaci, kdy byl vyhodnocen jako příliš přísný."

 

Považte jak revoluční opatření to v té době bylo. Namísto hrozivě vyhlížejícího příkazu zde máme přístup, který zastavuje spirálu násilí a vyrovnává porušenou rovnováhu daného vztahu požadavkem na přísně spravedlivé a v maximální míře srovnatelné opatření. Mocní již nemohou svůj vliv využít k disproporční vendetě s jejíž destruktivním praktikováním se ještě dnes na mnoha místech světa potkáte. Jedná se tu o jednoznačně o obrovský morální pokrok, který v dobových okolních blízkovýchodních legislativních kodexech nenajdete. Biblista Brevard Childs píše, že tento princip "představoval výrazný posun a ani náznakem nepřipomíná nějaký pozůstatek z primitivních dob".

 

Jiří Lem.