Teologie

Byla potopa lokální nebo globální? Co na to Bible?

flood1Myslím, že je jenom málo témat, které by biblicky věřící křesťan před skeptickým světem hájil s menším nadšením, než téma celosvětové potopy. Potopa samotná ještě takový problém není, je to ale právě její globální charakter a z něj plynoucí některé těžko uchopitelné momenty, které mají tendenci křesťany znervózňovat. Co kdyby však potopa nebyla celosvětová, ale lokální? Je možné, že sténáme pod těžkým břemenem nutnosti vyargumentovat globální záplavu úplně zbytečně? V tomto krátkém článku chci poukázat na to, že sama Bible tuto možnost zdaleka nevylučuje. Právě naopak.

Mám plnou důvěru v to, že potopa popisovaná Biblí je objektivní historická událost. Kromě Bible samé existuje i celá řada dalších důkazů (například vědomí předvěké potopy s fasinujícími paralelami k biblickému podání u mnoha národů světa). Charakter oné potopy už ale zdaleka tak jasný není. Byla celosvětová a nebo lokální? Je plno důvodů proč naslouchat hlasu těch, kdo přicházejí s důkazy pro celosvětovou potopu. Je však zřejmé, že tato pozice také přináší veliké množství problémů, na které se odpověď hledá velice těžce a kterými by teorie o lokální záplavě netrpěla. Jen namátkou....nemuseli bychom se například zabývat tím, kde se vzala všechna ta voda, když na Zemi existuje pouze 22% vodní masy nutné k zaplavení celého jejího povrchu...(tolik vody zkrátka nebylo potřeba). Nebo bychom se třeba nemuseli trápit otázkou, jak se na loď vešla všechna ta zvířata (nemusela se vejít všechna...Noe vzal pouze ta, která měla vztah k jeho životu a prostředí ve kterém žil)........

 

Možná si teď říkáte, že na to jdu od špatného konce. Co kdybych namísto zbožných přání o tom, jak by se nám s lokální potopou pěkně žilo přednesl nějakou argumentaci? Máte pravdu, zde je:

 

Je pravda, že na první pohled se čtenáři procházející sedmou a osmou kapitolou Genesis setkají s poměrně jednoznačným textem informujícím o tom, že potopa zasáhla povrch „celé ZEMĚ". Dojem z události celosvětového dosahu v průběhu četby nemizí. Není vůbec s podivem, že je tato interpretace tolik rozšířená....A přesto.

Když se člověk dnešní doby zmíní o zemi, uvažuje o ní automaticky jako o planetě, gigantické kouli plující vesmírem. Co si ale představil obyvatel starověkého Izraele a přilehlých území Mezopotámie? Až do doby relativně nedávné takto lidé při referování o zemi ani náznakem nesmýšleli. Uvažovali o ní jako o půdě či území v horizontu jejich poznání, zahrnující lidstvo a společnosti. Obávám se toho, že při četbě biblické zprávy na tento aspekt zcela zapomínáme a tisíce let staré texty znásilňujeme naším pochopením reality. Příklady? Podívejme se například na Genesis 41:57 kde se píše o počátku sedmi hladových let oznámených egyptskému faraonovi skrze Josefovu interpretaci jeho snu. Čteme zde, že, „všechny země přicházely do Egypta k Josefovi nakupovat obilí, protože hlad se rozmohl po celém světě." To stejné hebrejské slovo „eres", které se v pasážích o potopě překládá jako „země" je tu přeloženo jako „svět". Chce nám zde pisatel knihy Genesis naznačit, že do Egypta přicházeli na nákupy také lidé z Japonska či Velikonočních ostrovů, neboť i tam se zrovna hladovělo? To zřetelně neměl v úmyslu. Svědčí o tom skutečnost, že o pár veršů dál upřesňuje, že hlad zasáhl Egypt a Kenaan. Pisatel zde zkrátka používá slova svět či země pro rozsáhlý region jemu známé civilizace. Podobných příkladů je v Bibli veliké množství. Opravdu věříte tomu, že to byli „lidé z celého světa" kdo „vyhledávali Šalomounovu přítomnost, aby naslouchali jeho moudrosti"? (1 Kr. 10:24) Kolik tedy například přišlo Číňanů či eskymáků? V tom stejném textu čteme o tom, že „král Šalomoun převyšoval všechny krále země bohatstvím". Je to samozřejmě možné, ale ne příliš pravděpodobné. Autor nám spíše, stejně jako v případě vyhledávaných audiencí u tohoto velkého panovníka, sděluje informace, které máme chápat v geografickém kontextu určitého civilizačního okruhu. Podobné je to i v Novém zákoně. Lukáš nás ve Skutcích informuje o tom, že před letnicemi v Jeruzalémě pobývali Židé „ze všech národů, které jsou pod nebem" (Sk. 2:5) a Pavel se v případě římských křesťanů raduje z toho, že se zvěst o jejich víře „šíří po celém světě". (1 Ř 1:8) Je myslím úplně jisté, že v Jeruzalémě tenkrát nebyli zbožní Židé z Fiji a víra křesťanů v Římě byla na území dnešního Mexika neznámou skutečností. Takto by se dalo ještě chvíli pokračovat, není to však jistě nutné. Jakkoliv je pravdou, že nám jazyk popisu potopy zní celosvětově, nemusí to ve světle výše uvedeného vůbec znamenat to, že událost sama opravdu takový formát měla. Je to otázka perspektivy vidění světa a tu měli lidé té doby úplně jinou než my.

Z popisu potopy tedy na její globální rozměr jednoznačně usuzovat nejde. Kam dál? Před tím, než se podíváme na popis potopy v Genesis, chci poukázat na několik biblických míst, která se zdají poukazovat směrem k lokálné záplavě. Autor žalmu 104 se počínaje veršem 5 vrací k prvním třem stvořitelským dním, přičemž ve verší 9 explicitně uvádí, že „vody se nevrátí, aby zaplavily zemi". Pozor. Nemluví o potopě, ale o jí předcházející stvořitelské aktivitě, kdy se na Boží pokyn uprostřed vod zaplavující zemi ukázala souš, na které dal Bůh povstat životu. Jak mohla být potopa celosvětová, když se podle žalmu 104 její vody neměly, tak jako v prvních třech dnech stvoření, už nikdy rozprostírat po zemi? Velice podobný dojem získáme při četbě Joba v kapitolách 38 a 39. I zde je popisována boží stvořitelská aktivita prvních několika dnů existence vesmíru a země, a i zde se setkáme s výroky o vodě, která má zavřenou bránu k tomu, zatopit více souše, než jí bylo vyměřeno. V podobném duchu mluví i pasáž v žalmu 33:6-11 a v knize Přísloví verších 8:25-29. Když se přesuneme do Nového zákona, můžeme si v druhém Petrově listě 2:5 všimnout, že nám jeho autor komunikuje informaci o tom, že potopa byla vyslána na „svět bezbožných". V případě, že se lidstvo ještě nerozšířilo po celém území země do oblastí jako Amerika či Austrálie by to mohlo znamenat, že pro účely potrestání lidstva naprosto stačilo zatopit tu část světa, kde bylo lidstvo koncentrováno. Jaký smysl by mělo ostatně vodami ničit život v Grónsku, když by člověk té doby o jeho existenci neměl sebemenší ponětí a svojí hříšností jej dosud nikterak nekontaminoval? Potopa by pak byla univerzální ve svém dopadu na člověka, ale omezená geograficky. Bible i archeologie se shodují na tom, že kolébkou lidstva je Mezopotámie, přičemž je zajímavé, že z hlediska topografie tohoto regionu máme co dělat s gigantickou nádobou ve tvaru U. Na jejím dně leží dnešní Irák, Irán, Kuwait, Saudská Arábie a Sýrie. (1) Apoštol Petr se věci dotýká ještě jednou, když v následující kapitole mluví o tom, že zaplaven potopou byl „tehdejší svět". Je možné, že Petr touto formulací dělá rozdíl mezi světem, který byl jako domov tehdejšího lidstva na území Mezopotámie zničen potopou, a římským světem, jehož byl Petr v době sepsání dopisu součástí? Mně osobně to dává smysl.

Dostáváme se nyní konečně k popisu potopy v Genesis a já chci upozornit na jeden velice důležitý moment. V Genesis 8:9 se píše o holubici, kterou Noe z archy v naději na nalezení suché země vyslal. Holubice ale nemohla „nalézt místečko, kde by její noha mohla spočinout a vrátit se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země". Z tohoto verše bychom mohli právem usuzovat na to, že vody potopy skutečně zaplavily celý svět. Velký problém ale přichází, když si všimeneme, že několik veršů před touto zprávou nám Bible oznamuje, že se „ukázaly vrcholky hor". Vrcholky hor v situaci, kdy je naprosto zaplavený celý svět? Zvláštní že? Proč si na těch odkrytých vrcholcích hor (hebrejské slovo pro horu je stejné i pro docela obyčejný kopec) pták průzkumník neodpočinul? Jde tu o zřejmou kontradikci, která ale přetrvává pouze v situaci, kdy k četbě přicházíme s předpokladem globální katastrofy. Jestliže byla potopa omezená na určitou konkrétní lokalitu, problém mizí. Vody ve chvíli kdy holubice hledá suché místečko k odpočinku pokrývají dostatečně velkou plochu na to, aby takové místo nenašla. Z jejího pohledu a z pohledu lidí v lodi se jedná o zaplavení celého jejich světa. Skutečnost, že ve vzdálenější části onoho zaplaveného světa se už předtím suchá země objevila není překážkou k použití zdánlivě univerzálního jazyka. Co se na věc dívat perspektivou těch, kteří jsou uprostřed oněch událostí a ne optikou moderního člověka dobře znalého celkové podoby naší Země?

Sám za sebe musím říci, že ve věci rozsahu potopy nemám definitivní jasno. Samozřejmě že i zde, v rámci lokálního pojetí potopy, najdeme mnoho otazníků. Zdá se mi ale, že výše uvedené řešení lépe koresponduje se závěry moderní vědy, nachází dostatečnou podporu v Písmu a mně osobně dává z mnoha různých dalších zde nezmíněných úhlů pohledu větší smysl, než celosvětová potopa.

 

Jiří Lem.

Poznámky

1. Hugh Ross, More Then a Theory, Grand Rapids: Baker, 2009