Pro křesťany je teze o vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých klíčová, pro mnohé nevěřící naopak kamenem úrazu a překážkou k tomu brát křesťanství vážněji. To na čem se ale shodnou téměř všichni, věřící i skeptici, je závěr v tom smyslu, že sami učedníci a apoštolové v Ježíšovo vzkříšení skutečně věřili. Důsledkem bylo, že během několika málo desítek let obrátili tehdejší svět vzhůru nohama. Shodneme se tedy zřejmě všichni na víře učedníků v Ježíšovo vzkříšení, neshodneme pak na tom, že by příčinou té víry muselo být faktické překonání smrti Kristem. Všechno ale mívá svojí příčinu. Co by tedy mohlo být příčinou přesvědčení o Kristově zmrtvýchvstání, když ne historické zmrtvýchvstání samo? Nemůže mít víra učedníků (v něco, co se podle skeptika fakticky vůbec nestalo)původ v samotném židovském myšlení, ze kterého křesťanství čerpá?
Myšlenka je velice logická. První křesťané,kteří téměř do jednoho pocházeli z Židů, přece nespadli z měsíce. Nežili ve vakuu. Jestliže Kristus doopravdy z mrtvých vstát neměl, dává veliký smysl pátrat po příčinách jejich víry právě v židovské tradici a teologii té doby, která musela učedníky zásadně ovlivňovat.
Na první pohled je tato teorie relativně nosná. Ve Starém zákoně skutečně figurují alespoň tři místa, která myšlenku vzkříšení prezentují. Prorok Izajáš (26:29) mluví o tom, že mrtví ožijí. Ezechiel (37) má vizi pláně plné suchých kostí, které Bůh nechá obalit šlachami a masem a poté, co do nich vloží ducha vyvede lidi z hrobů. I Daniel ve dvanácté kapitole svého spisu vyhlašuje, že „ti kdo spí v prachu země procitnou".
V Ježíšově době navíc představovala myšlenka tělesného zmrtvýchvstání poměrně velice rozšířenou naději. Byla propagována farizei, kterým se shodou okolností v této konkrétní věci dostalo Ježíšovy podpory.
Nekápli jsme tedy na to? Nepřijali zoufalí učedníci v konfrontaci s faktem nečekané Kristovy smrti v židovské tradici obsaženou myšlenku na jeho zmrtvýchvstání? Zmrtvýchvstání, ke kterému ve skutečnosti vůbec nedošlo, které však odpovídalo nadějím učedníků vyvěrajícím z židovského teologického myšlení té doby?
Myšlenka je to zajímavá, ale chybná. Proč?
Židé sice očekávali vzkříšení mrtvých, to se ale mělo odehrát až na konci věků a ne v jejich průběhu
Je pravdou, že ve Starém zákoně vidíme několik událostí, při kterých byl člověk po smrti přiveden zpět do života. Vždy se ale jednalo o to, že se takový jedinec ocitl přesně ve stejné situaci, ve které již předtím byl. Smrtelník zpět v nedokonalém světě a ještě méně dokonalém těle, které je náchylné k tolika neduhům a slabostem a které na konci své bídné pouti opět umírá. Místo vzkříšení oněch několik málo starozákonních „šťastlivců" prožilo něco na způsob resuscitace. Žádné vzkříšení ve slávě, žádné neporušitelné tělo či dokonce nesmrtelnost. Opravdové slavné vzkříšení v nepomíjetelném věčném těle nového typu si totiž Starý zákon vždy vyhrazuje pro absolutní závěr dějin,které prožíváme. Učedníci proto neměli sebemenší očekávání Kristova vzkříšení, což je ostatně z Bible dobře patrné. Skutečnost,že jim Kristus opakovaně své vzkříšení avizoval ,a přesto to byl pro ně takový šok, tento bod výrazně potvrzuje. Kdyby učedníci při případné kreativní práci týkající se nutnosti vypořádat se nějak se zklamáním ze smrti předpokládaného Mesiáše opravdu sáhli k Starému zákonu a obecně židovské tradici týkající se zmrtvýchvstání, bylo by dnes možná z Ježíšova hrobu poutní místo plné květin a turistů. Lidé by se chodili poklonit jeho ostatkům, podobně jako to dělají dnes v Dalada Maligawa na Srí Lance, kde se můžete sklonit před jedním ze dvou dochovalých zubů Budhy. Mohl by to klidně být hrob podobný těm na svazích Olivetské hory nad chrámem v Jeruzalémě, ze kterých na sklonku času vyjdou vzkříšení zachránění. Učedníci by na tom totiž neviděli nic zvláštního. Židé té doby jednoduše naprosto neočekávali opravdové tělesné vzkříšení jinak než v souvislosti s koncem dějin. To je první důvod proč je nepravděpodobné, že by apoštolové přišli s konceptem vzkříšení Krista proto, že by vyplývalo z jejich teologického očekávání. Nevyplývalo.
Druhý důvod pro odmítnutí této teze je tento:
Židovská víra byla vždy ve smyslu obecného vzkříšení všech lidí a ne pouze konkrétního jednotlivce
V židovském myšlení nebyl přítomen koncept vzkříšení konkrétního jednotlivého člověka. Naopak.Vzkříšení se vztahovalo buď na celou lidskou rasu, celý Izrael a nebo alespoň na všechny spravedlivé. Potvrzuje to například známý německý novozákoník profesor Wilckens, který říká, že "židovské texty nikdy nezmiňují myšlenku vzkříšení jednotlivce, které by se odehrálo před vzkříšením spravedlivých na konci věků a bylo by od něj oddělené." (1) Velmi zajímavý je také fakt, že Izraelci v žádném případě nijak nepočítali s tím, že by mohlo být zmrtvýchvstáním Mesiáše nějak dotčeno vzkříšení ostatních lidí. Přesto ale právě toto je centrálním poselstvím křesťanství.
Víru učedníků v zmrtvýchvstání Ježíše nelze odvodit z učení judaismu. Podle profesora C.F.D. Moule z Cambridge tato víra vůbec nelze vysvětlit s odkazem na předchozí historické skutečnosti. Píše v této souvislosti o tom, že „vznik a neuvěřitelně rychlý vzestup křesťanské církve...zůstávají neřešitelným tajemstvím pro jakéhokoliv historika, který odmítá brát vážně to jediné vysvětlení, které sama církev nabízí." (2)
Nejlepším vysvětlením pro víru učedníků v Ježíšovo vzkříšení tak opět zůstává skutečné vzkříšení samo.
Jiří Lem.
Podobné články:
Proč věřit pravdivosti zpráv o Ježíšově vzkříšení? Žena jako klíčový svědek
Poznámky
1. citováno v Jesus Under Fire od M.J.Wilkins a J.P.Moreland, Zondervan Publishing House, 1995
2. C.F.D.Moule, The Phenomenon of the New Testament, Londýn: SCM, 1967