Věda

Proč evoluce nevysvětluje a z principu ani nemůže vysvětlit existenci morálky

gorily1Morálka je velice zvláštní záležitost. Její existence je pro člověka odhodlaného naprosto všechno komplexně vysvětlovat v kategoriích fyziky a chemie pořádně tvrdým oříškem. Máme tu fenomén, o kterém se tak jako o rychlosti světla či stavbě atomu nedá mluvit popisně (něco je), ale pouze v preskriptivním jazyce (něco by mělo být). Fenomén, jenž se nedotýká pouze viditelného, ale také neviditelného (motiv). Záhadu, která měla alespoň podle těch, kdo se z výpočtu za každou cenu snaží odstranit Boha, postupně povstat z toho patrně úplně nejméně vhodného podhoubí – přirozeného výběru / zákonu o přežití silnějšího.... Není zkrátka žádný med morálku za takových okolností vysvětlit. To ale neznamená, že přirozené vysvětlení nebylo předloženo. Bylo. Skrývá se v samotné evoluční teorii a já chci nyní ukázat jak zoufale nemístné je.

 

V článku Morální argument pro existenci Boha jsem se snažil předložit důvody pro závěr, že jedinečná lidská schopnost vnímat morální hodnoty je velice silným argumentem pro legitimitu uvažování o existenci dokonalé imateriální Bytosti. Je nezpochybnitelnou skutečností, že všichni lidé na světě (kromě těch, které nazýváme psychopaty a zavíráme do klecí) mají naprosté jasno v mnoha morálních situacích. Pro příklad třeba v tom, že mučit kojence pro zábavu je nevýslovně zlé. Nebo že nezištná láska je za všech okolností hodna obdivu, zatímco zbabělost nikdy. Jak ale vysvětlit univerzalitu tohoto ryze lidského přesvědčení, že některé činy jsou za všech okolností zlé? Že nejsou takové, jaké by měly být? Sekulárně smýšlející tábor musel přijít s vysvětlením, které je nalézáno v evoluční teorii. Jak toto domnělé vysvětlení funguje?

 

K tomu, aby živočich přežil se musí přizpůsobovat a vyvíjet. Skrze proces přirozeného výběru se formují určité druhy chování, které organismu umožňují přežít a předávat své geny. Toto chování je pro organismus výhodné a my se mu naučili říkat morálka. Tolik tedy evolucionistické vysvětlení pro to, že staré paní na odlehlé ulici nevyrvete kabelku. Je dostačující?

 

Předně je třeba říci to, že výše uvedené rozhodně nevysvětluje morálku. Podívejme se na to jaké odůvodnění pro morální chování nám vlastně evolucionistické řešení nabízí. Jaký tlak mohl například stát za vznikem morálního chování, kterému dnes říkáme nesobecké? Proč by se náš předek vůbec měl chovat nesobecky? Proponent zde kritizovaného vysvětlení asi navrhne, že proto, aby neuškodil skupině, jejíž je součástí. Dobře. Zeptejme se tedy dál na to, proč by jej vůbec měla zajímat skupina, ve které žije. Dostane se nám určitě odpovědi v tom smyslu, že jestliže bude ohrožena skupina, bude v nebezpečí i samotný druh. Teď už jsme možná maličko netrpěliví a chceme se konečně dostat k ultimativnímu důvodu pro vznik jednání, které dnes označujeme za morální. Proč bychom se ale k čertu měli starat o nějaký druh? Odpověď evolucionisty ukáže absurditu celé té věci. Proč? Přece proto, že jestliže zanikne druh, pak ani já nepřežiji. Aha, děkuji. Když to tedy shrneme, můžeme říci, že pokud je evoluční vysvětlení morálky správné, pak platí, že bych měl být nesobecký, protože to je lepší pro skupinu, potažmo pro druh a ve finále pro mně. Proč bych se tedy ve zkratce neměl chovat sobecky? Protože je to pro mně výhodné! Je to nyní zřejmé? Jak nazýváme člověka, který se chová tak, jak je výhodné pro něj? Řekl bych, že sobec. Celý ten popis vzniku morálky je zredukován na neuvěřitelně absurdní prohlášení o tom, že bychom měli být nesobečtí proto, abychom mohli být větší sobci. Není ale morálka ve svém základu právě o tom nechovat se sobecky? Evolucionistické vysvětlení nefunguje, jediné co z něj vyplývá, je propagace nemorálního chování.

 

Nebo se na podobnou věc podívejme z trochu jiného úhlu. Jak například vzniklo svědomí? Podle proponentů vysvětlení vyplývající z teorie biologické evoluce cítíme vinu za to, že jsme ublížili sourozenci proto, že jsme tím ohrozili šíření našich genů. Když bychom pak ublížili někomu mimo rodinný okruh, vinu pocítíme zřejmě proto, že jsme tím nějak poškodili náš potenciál přežít. Třeba skrze poškozenou reputaci. Jde tu každopádně vždycky pouze o propagaci a uchování našich genů. Není mi teď honem jasné, proč jsem se kdysi cítil tak mizerně, když jsem jako kluk zastřelil sýkoru, která s mými geny až zase tak moc společného nemá. To teď nicméně dejme stranou. Evoluční teoretik by tu určitě stejně něco mazaného vymyslel – třeba že méně sýkorek znamená více much, tudíž více nemocí a proto moje menší šance přežít.....Až s tím na vás přijde, řekněte mu, že teorie, kterou nelze ani hypoteticky vyvrátit, nemůže pravdivě popisovat realitu. Vraťme se ale od sýkorek zpět k vysvětlení morálky jako nástroje našeho přežití. Toto vysvětlení v sobě ukrývá jedno pozoruhodné tvrzení. Zdá se, že je v nás "něco", co si je vědomo procesu evoluce a rozumí jejímu cíli (tj. přežití našeho druhu), přičemž nás ono "něco" skrze naše svědomí (bez našeho vědomého rozpoznání) k splnění tohoto cíle vede. Úžasné že? Jak ono "něco" v domnělém poloopičím předkovi lidí přišlo na to, že se ublížením tomu či onomu chlupáčovi ohrozilo šíření jeho vlastních genů? To je totiž nanejvýš pozoruhodné prohlášení. Až do časů Gregora Mendela koncem devatenáctého století přece nikdo ani netušil, co gen je. Představte si dva divochy ze sousedních osad. Jeden druhého zabije. Je nám tu nyní předkládána teorie, která zcela vážně tvrdí, že divoch Karel pocítí vinu proto, že si nakonec uvědomí, že svojím činem umenšil svoje šance na přežití. Přijde to mimochodem neuvěřitelné jenom mně? Není náhodou v celé zvířecí říši právě takové jednání předpokladem pro to, svůj potenciál pro přežití zvýšit !!! Dobrá, je to nesmysl, ale pojďmě dál. Je v nás tedy zřejmě "něco" co vědělo a ví, že morální jednání je dobré pro přežití našeho druhu. Něco záhadného, co vytvořilo "morálku" pro své vlastní cíle související s přežitím. Něco, co ví, že se vyplatí chovat se hezky k ptáčkům, otravnému bratrovi a neznámým babičkám ve špatně osvětlené a opuštěné ulici. Kde se ale ono "něco" vlastně vzalo? Jdeme-li do rovnice bez Boha, pak musíme říci, že se vyvinulo. Tady se ale definitivně zastavíme, protože jsme skončili nepovolenou argumentací v kruhu. Odkud se vzal impuls usilovat o přežití? Jediná a zároveň logicky nepřípustná odpověď musí být ta, že se vyvinul v návaznosti na usilování o přežití.....Ouha.

 

Setkáváme se ve svých životech s jevy, které do evoluční bajky o morálce nezapadají? Ano, často. První vás asi napadne altruismus, ale není to jenom tento fenomén. Každý den například nesčetné miliony lidí dohromady vykouří tuny cigaret, vypijí hektolitry tvrdého alkoholu přes míru nebo si do žil vpraví nějaký ten odporný hnus. Kam se v takovém případě ztrácí onen všemocný impuls, jenž má údajně všechno naše chování směřovat k šíření našich genů a přežití? Jsme přece dle ateistického biologa Dawkinse pouze "stroje na šíření naší DNA" nebo ne? Jak konkrétně tedy přispěje k mému přežití láhev vodky, kterou jsem zapil lajnu kokainu? Nebo jinak. Co vlastně dělá všemocná matka evoluce, když lidé páchají sebevraždu třeba kvůli takové pro přežití nedůležité věci, jako je čest, nebo nešťastná láska? Je tu ale samozřejmě i zmíněný altruismus. V zimě roku 1982 krátce po startu z washingtonského letiště narazilo dopravní letadlo do mostu přes řeku Potomac a nešťastní cestující skončili ve vodě o teplotě jednoho stupně nad nulou. Kameraman jenž tragédii zachytil, celému světu zprostředkoval dojemný a zároveň tragický příběh muže, který vždy po příletu záchranného vrtulníku předal pomocné lano pohupujícího se žebříku umírajícímu spolucestujícímu vedle. Udělal to šestkrát, než zmizel v mrazivé vodě. Svobodně obětoval vlastní život pro to, aby zachránil ostatní a jemu naprosto neznámé lidi, za což k němu celá Amerika vzhlížela jako k hrdinovi. Jeho čin byl univerzálně vnímán jako obdivuhodný příklad nesobeckého a ušlechtilého konání. Tak to asi bude připadat vám, nikoliv však někomu, kdo doopravdy věří tomu, že veškeré naše chování je motivováno sobeckou snahou o šíření vlastních genů. Podobný čin je totiž z hlediska zastánce "vypočítavé evoluční morálky" nanejvýš stupidní. (všimněme si nicméně, že v praxi není v zásadě nikdo schopen s tímto postojem žít – což samozřejmě také svědčí proti pravdivosti evoluční teorie morálky).

 

Jestliže se "morálka" opravdu vyvinula v návaznosti na biologický tlak na přežití, je konec myšlenky na jakoukoliv objektivní pravdivost našeho vnímání morálky. Známý americký paleontolog Stephen J. Gould (ano to je ten, který se odvážil říci nahlas, že zkameněliny neznají žádnou evoluci viz článek zde) napsal cosi v tom smyslu, že kdyby se mohla evoluce odvíjet znovu, byli by jejím výsledkem úplně jiní tvorové s naprosto jinými hodnotami. Je to přesně tak jak říká. Jestli neexistuje Bůh a naše vnímání morálky tak není odrazem jeho charakteru, nýbrž pouze něčím, co odráží potřebu určitého tvora přežít, pak je ve výsledku vše co o morálce řekneme naprosto nahodilé a relativní. Představte si, že k nám přiletí mimozemšťané, kteří považují akt znásilnění za naprosto legitimní způsob chování. Vyvinuli se zkrátka kapánek jinak. Na zemi ale možná nenajdete normálního člověka, který by s nimi toto jejich přesvědčení sdílel. Kromě psychopatů a extrémně narušených jedinců je totiž mezi lidmi tento skutek univerzálně vnímán jako objektivně špatný. Dobře, ale z jakého titulu by měli tito ufoni respektovat takovéto naše přesvědčení, které se u našeho konkrétního druhu náhodou objevilo v průběhu evoluce? Mohlo se přece vyvinout úplně opačně. Mezi zvířaty zde na zemi, je ostatně takové chování naprosto standardní a zdá se být také zcela v souladu s deklarovaným mechanismem evoluce. Jinými slovy, "evoluční morálka" nemá žádný pevný základ a je úplně nezávazná. Jakýkoliv člověk, kterému dojde, že není nijak zavázán naslouchat jakémusi historicky biologicky odvozenému sentimentu, (který není preskriptivní = měl bych - tak jak má opravdová morálka být, nýbrž pouze deskriptivní = prostý popis chování) může s klidným svědomím nastoupit dráhu zločince libovolného kalibru. Neexistuje žádný důvod nekrást, nezabíjet, nebo dle libosti nelhat. Je snad málo kriminálníků, diktátorů a nejrůznějších gaunerů, kteří svoje přežití postavili (a z jejich pohledu velice zpříjemnili) na základě toho, že naprosto odvrhli své "vyvinuté" morální cítění?

 

Evoluční vysvětlení morálky je naprosto zoufalý pokus o vysvětlení něčeho, co jinak dává náramný smysl v případě existence Boha. Ti, kteří za každou cenu trvají na tom jej do hry nevpustit, se musí spokojit s takto nedostatečnou teorií.

 

 

Jiří Lem.

Podobné články:

 

Morální argument pro existenci Boha

Kosmologický argument pro existenci Boha

Mohou chybějící články prokázat evoluci?

Vznikla by moderní věda bez křesťanství?

Věda prokázala, že Bůh neexistuje

Vědec, víra a nesoběstačnost vědy

Má člověk duši? Argument z rozdílu mezi mozkovými a duševními stavy

Vznik života a zázraky ateistů

 

 

Poznámky

1. Reasonable Faith, W.L.Craig, Crosway 2008

2. I Do Noth Have Enough Faith to Be an Atheist, N.Geisler, F. Turek, Crosway 2004

3. Thinking About God, Gregory E. Ganssle, InterVarsity Press 2004

4. Nonsense of a High Order, Moshe Averick, Tradition and Reason Press 2010

5. www.str.org

Vyhledej

Seznam článků v této sekci

Ezechiášova pečeť - archeologický nález světového významu

Ezechiášova pečeť - archeologický nález světového významu Zatímco mnozí z nás čekají na to, jak dopadne radarový výzkum boční komory Tutanchamonovy hrobky (najde-li se tam půvabná Nefertiti), o nějakých 700 km severovýchodněji přišla archeologie se skutečnou bombou.


Hawking se mýlí. Svět bez Boha vysvětlit nelze

Hawking říká, že vesmír pochází z „ničeho“, které se ale pak ukáže být „něčím“ (první kontradikce). Pak tvrdí, že vesmír stvoří sám sebe (druhá kontradikce). To ale není vše. Jeho představa, že zákon přírody (gravitace) vysvětlí existenci vesmíru je třetí kontradikcí, jelikož přírodní zákon (ze samé svojí definice) odvozuje svojí existenci od předchozí existenci světa (přírody), jehož vlastnosti má popisovat


Panda a nedokonalý design. Bůh neexistuje, protože něco tak špatného by nikdy nezkonstruoval

V tomto článku ukazuji, proč vzácné příklady méně než optimálního designu v přírodě nemusí vůbec poukazovat k absenci existence Designéra


Proč evoluce nevysvětluje a ani nemůže vysvětlit existenci morálky

Celý ten popis popis vzniku morálky je zredukován na neuvěřitelně absurdní prohlášení o tom, že bychom měli být nesobečtí proto, abychom mohli být větší sobci. Není ale morálka ve svém základu právě o tom nechovat se sobecky?


Duše hledá vědu

Co se dá říci o tvrzení mainstreamové vědy, že věda prokázala neexistenci duše? A k čemu podstatnému vlastně věda je? 


Máme se kvůli robotům bát o jedinečnost člověka?

Počítač neví nic o trojkách, pětkách, nebo výsledku jejich násobení skrytých pod číslem 15. Vstup přetransformovaný na výstup v souladu s programem. Vše co se tu odehrává, jsou střety elektronů a změny v napětí. Žádné skutečné násobení a pochopení čehokoliv. Všechen smysl a pochopení, který se zdá kalkulačka nebo šachový program mít, je na straně lidského uživatele a programátora. Nevědomý počítač nemůže myslet. Může vám v tom pomoci, ale je to asi taková pomoc, jako když vám nemyslící hodiny ukáží čas. Samy o sobě neukazují nic.


Mohou mutace vytvářet nové informace?

Mohou mutace vytvářet onen druh informací, které jsou třeba ke vzniku genomu? V žádném případě! Neexistují žádné známé příklady jakéhokoli druhu přínosných mutací nutných pro evoluční procesy ve velkém měřítku.


Vznik života a ateistické zázraky

Je otázka vzniku života v současné chvíli zodpověditelná v kategoriích přirozených procesů a nebo se tu setkáváme se situací, kterou bez intervence Inteligence nezodpovíme? Co na to říkají sami světští výzkumníci na tomto poli?


Vědec, víra a nesoběstačnost vědy

Co změříte či zvážíte, abyste mohli odvodit, že „věda je jediný objektivní zdroj pravdivého poznání"?


Mohou "chybějící články" prokázat evoluci?

Vzít řadu fosilií a tvrdit, že reprezentují linii původu od předků, není vědecky testovatelnou hypotézou, ale prohlášením, které má stejnou platnost jako pohádka na dobrou noc.


Galileo a církevní tmáři

Je případ Galileo sporem vědy s náboženstvím či svobodomyslnosti s autoritářstvím?


Vymazlený vesmír aneb pár slov o antropickém principu

Možnost života, jak známe jeho vývoj ve vesmíru, závisí na několika fyzikálních konstantách a je v některých ohledech pozoruhodně citlivá k jejich číselným hodnotám.


Věda prokázala, že Bůh neexistuje

Neslýcháte toto prohlášení v jeho mnoha podobách často? Já ano. Je však zcela mylné a já se pokusím vysvětlit proč.


Vznikla by moderní věda bez křesťanství?

V naší části světa je sotva možná najít dva jiné pojmy, které by lidé obecně vnímali s větší mírou pocitu neslučitelnosti, než "věda a náboženství."