Vytisknout
Nadřazená kategorie: Články
Kategorie: Věda

lebka

Je teorie evoluce člověka něčím tak zřejmým, o čem nemá význam ani diskutovat? Z novinových titulků by jeden mohl takový závěr klidně udělat.
Věc je však ale daleko složitější a závěry často formované spíše na základě apriorní ideové předpojatosti, než na základě nestranného posouzení zkamenělin.

 

Ronald Wetherington je profesorem antropologie na Southern Methodist University. Před několika lety byl účasten diskuse na téma, zda by Státní rada pro vzdělávání v Texasu měla souhlasit s tím dovolit pedagogům informovat studenty o vědeckých slabinách v darwinovské evoluce.

 

Dr. Wetherington zastupoval tu stranu, která tvrdí, že v scénáři lidské evoluce neexistují žádné slabiny. Lidské bytosti mají „pravděpodobně nejúplnější sekvenci fosilní posloupnosti ze všech savců na světě,“ řekl. "Žádné mezery. Žádný nedostatek přechodných fosilií....“
„Takže když lidé mluví o nedostatku přechodných fosilií nebo mezer ve fosilním záznamu, nepotkává se to s realitou." Podle Wetheringtona nabízí výsledek bádání na poli lidského původu „pěkný čistý příklad postupné evoluční změny podle Darwinova očekávání.“

 

Není neobvyklé, že jsou evoluční vědci, jako je Wetherington (i ti, kteří učí na křesťanských univerzitách), minimálně navenek přesvědčeni o síle důkazů ve prospěch lidské evoluce. Po nahlédnutí do technické literatury však najdeme situaci, která se výrazně liší od té, kterou představil Wetherington a mnoho dalších evolucionistů, kteří se účastní veřejných debat.
Detailnější pohled na literaturu ukazuje, že fosilie hominidů obecně spadají do jedné ze dvou kategorií: druhy vykazující jednoznačně opičí znaky, a nebo druhy s rysy blízkými člověku (rodu Homo) - a že mezi nimi existuje obrovská mezera. Navzdory tvrzení mnoha evolučních paleoantropologů fragmentovaný hominidní fosilní záznam nedokazuje evoluci člověka z opičích předků. Ve skutečnosti jsou totiž vědci velmi ostře rozděleni v názoru, kdo nebo co naši lidští předci vůbec byli. Nově objevené fosilie jsou často zpočátku prezentovány veřejnosti s velkým nadšením a slávou, jakmile ale trochu vychladnou emoce, je jejich status evolučních předků člověka v zásadě vždy zpochybněn.

 

Raná lidská historie


Podrobnosti o nejranějších stádiích lidského původu jsou zahaleny. Pocházejí z prostředí, které paleoantropolog z UC-Berkeley Tim White charakterizoval jako „černou dírou ve fosilních záznamech“. Jistě, existují tři hlavní druhy, o kterých se mluví jako o uchazečích o předpokládaného společného předka člověka a lidoopů. Ale navzdory tomu, co se většinou objevuje v médiích, jsou dochované fosilie všech těchto tří druhů velmi kusé a odborníci se na jejich interpretaci neshodnou.

 

Když byl původně objeven tak zvaný Orrorin tugensis v roce 2001, New York Times otiskl článek s názvem „Zkamenělina která by mohla být nejranější spojnicí k člověku“. (2). Samotná fosilie - přezdívaná Millennium Man - byla známa pouze z „kolekce kostních fragmentů“,(3) včetně několika kusů paže, stehna, dolní čelisti a některých zubů. Debata o „muži tisíciletí“ se soustředila na to, zda byl tento raný hominid schopen vzpřímeně chodit. V tomto bodě je mimořádně ilustrativní komentář z roku 2007 který přiznává: „Celkově vzato v současné době existuje jenom velmi nejasná představa o tom, jak se vlastně Orrorin pohyboval.“ (4)

 

Když v roce 2002 spatřil světlo světa nález nazvaný Sahelanthropus tchadensis, populární vědecký časopis New Scientist prohlašoval, že „nový druh je blízko společnému předku lidí a šimpanzů.“ (5). Ale protože tato fosilie byla známa pouze z lebky a některých fragmentů čelisti, odborníci se přirozeně neshodli. Například Brigitte Senut, vedoucí výzkumnice z Natural History Museum v Paříži, řekla: „Mám sklon si myslet, že je to lebka samice gorily“. (6) Jiní tři paleoantropologové následně v článku časopise Nature dospěli k závěru, že „Sahelanthropus byl lidoop“ (7).

 

Nejnovějším halasně medializovaným nálezem fosilních homininů byl Ardipithicus ramidus, jíž se v médiích přezdívalo „Ardi“. Na Discovery Channel běžel titulek „Ardi - nejstarší lidský předchůdce, odhalen“ s vyjádřením Tima Whitea, který uváděl, že Ardi byla „tak blízko, jak jsme se kdy dostali k nalezení posledního společného předka šimpanzů a lidí.“ (8) Pak se ale objevily pochybnosti ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že “některé části Ardiiny kostry byly nalezeny rozdrcené na padrť a potřebovaly rozsáhlou digitální rekonstrukci,” a nebo, že její pánev zpočátku “vypadala jako irský guláš.” (9). Později, se již technické materiály v Science a Nature distancovaly od tvrzení, že by Ardi měla být lidským předchůdcem (10). Podle časopisu Time jeden z autorů těchto studií, Esteban Sarmiento, „považuje humbuk kolem Ardi za nafouklý“ (11).

 

Australopitékové jsou jako lidoopi


Zatímco jsou rané fosilie hominidů kvůli jejich roztříštěnému stavu kontroverzní, existuje jedna hlavní skupina - australopitékové - která je široce propagována jako skupina přímých předchůdců člověka. Primárním tvrzením je zde to, že australopitékové měli sice hlavu šimpanze, ale tělo, které jim umožňovalo chodit vzpřímeně, tak jako lidem.


Navzdory dominanci tohoto standardního pohledu odborníci zjišťují, že prsty, paže, hrudník, držení těla a způsob chůze, ramena, břicho, kanály vnitřního ucha, vývojové vzory, prsty na nohou a zuby australopitéků ukazují spíše na to, že nejsou lidskými předky. Vypadá to zároveň, že neměli lidskou bipedální lokomoci. (12) Například článek v Nature poznamenal, že ten nejkompletnější existující exemplář australopitéka - slavná fosilie Lucy - byla „docela opičí“, zejména s ohledem na její „poměrně dlouhé a zakřivené prsty, relativně dlouhé paže a trychtýřovitý hrudník.“ (13). Článek uvádí, že kosti jejich rukou naznačují, že „chodila na kloubech tak, jak to dnes dělají šimpanzi a gorily“. (14)
Paleoantropoložka Leslie Aiello, která působila jako vedoucí oddělení antropologie na University College London, prohlásila, že pokud jde o schopnost pohybu, pak jsou „australopitékové jako lidoopi a skupina Homo jako lidé. Něco velmi velkého se muselo odehrát při evoluci Homo a netýkalo se to jen mozku“. (15)

 

Velký třesk původ skupiny Homo

 

Když se skutečně objeví nám podobní členové rodu Homo, udělají to náhle. V pojednání v časopise Journal of Molecular Biology and Evolution byl vzhled Homo sapiens nazván „genetickou revolucí“, ve které „zjevně nehraje žádný druh australopitéka přechodnou roli.“ (16). V knize z roku 2004 slavný evoluční biolog Ernst Mayr uvedl, že „nejčasnější fosilie Homo, Homo rudolfensis a Homo erectus jsou odděleny od skupiny australopitéků velkou, nepřeklenutelnou mezerou bez jakýchkoli fosilií, které by mohly sloužit jako chybějící přechodné formy“. (17)

 

Nedostatek fosilních důkazů pro předpokládaný evoluční přechod potvrdili tři harvardští paleoantropologové, kteří napsali:

 

„Z různých přechodových etap, k nimž došlo během evoluce člověka, byl přechod z Australopitekus na Homo nepochybně jedním z nejkritičtějších z hlediska jeho velikosti a důsledků. Stejně jako u mnoha klíčových evolučních událostí existují dobré i špatné zprávy. Tou špatnou je, že mnoho detailů o tomto přechodu je velmi nejasných kvůli nedostatku fosilních a archeologických záznamů.“ (18)

 

A ta dobrá zpráva? „I když nám chybí mnoho podrobností o tom, jak, kdy a kde k přechodu z Australopithecus na Homo došlo,“ pokračují, „máme dostatek dat z doby před a po přechodu k tomu, abychom mohli učinit nějaké vývody o celkové povaze klíčových změn ke kterým došlo.“ (19)

 

Jinými slovy, fosilní záznam nám představuje australopitéky podobné lidoopům z doby „před přechodem“ a člověku podobné reprezentanty Homo „po přechodu“. Ten stejný fosilní záznam ale nedokumentuje přechod mezi nimi. Při absenci těchto přechodových forem nám tak nezbývá nic jiného, než ono “vyvozování“ přechodu založeného výhradně na předpokladu darwinovské evoluce. Nelze se pak divit tomu, když jeden z komentátorů hodnotí situaci bonmotem, že mu stav fosilní evidence příchodu rodu Homo připomíná teorii velkého třesku. (20)

 

Odpor není zbytečný


Navzdory časté mediální masáži oznamující objev opět dalšího nejnovějšího „chybějícího článku“ existuje množství evidence pro přesvědčení, že se jednoznačně lidská „stopa“ ve fosilním záznamu objevuje náhle, aniž by nás fosilie spojovaly s údajnými opičími evolučními předky. Toto je v rozporu s očekáváními neodarwinistické evoluce a naznačuje, že neřízené evoluční mechanismy nejsou zodpovědné za původ našeho druhu.

 

 

Jiří Lem

 

Článek zpravován za použití materiálu v publikaci na webu www.salvomag.com. Původně zpracoval Casey Luskin jenž je vedoucím redaktorem Salvo, spoluzakladatelem střediska Intelligent Design & Evolution Awareness (IDEA) a programovým ředitelem pro veřejnou politiku a právní záležitosti v Discovery Institute.

 

 

Podobné články:

Mohou chybějící články prokázat evoluci

 

 

 

Poznámky

1. Tim White, v Ann Gibbons, "In Search of the First Hominids," Science (únor. 15, 2002), 295:1214–1219. 2. John Noble Wilford, "Fossils May Be Earliest Human Link," New York Times (červenec 12, 2001). 3. Rick Potts, Chris Sloan, What Does It Mean to Be Human? (National Geographic, 2010), str. 38. 4. Esteban E. Sarmiento, Gary J. Sawyer, a Richard Milner, The Last Human: A Guide to Twenty-Two Species of Extinct Humans (Yale Univ. Press, 2007), str. 35. 5. Jeff Hecht, "Oldest hominid skull shakes human family tree," New Scientist (červenec 10, 2002). 6. "Skull find sparks controversy," BBC News (červenec 12, 2002). 7. Milford H. Wolpoff et al., "Sahelanthropus or 'Sahelpithecus'?" Nature (říjen. 10, 2002), 419:581–582. 8. Jennifer Viegas, "'Ardi,' Oldest Human Ancestor, Unveiled," Discovery News (říjen. 1, 2009). 9. Michael D. Lemonick a Andrea Dorfman, "Ardi Is a New Piece for the Evolution Puzzle," Time (říjen. 1, 2009). 10. Esteban E. Sarmiento, "Comment on the Paleobiology and Classification of Ardipithecus ramidus," Science (květen 28, 2010), 328:1105b; Bernard Wood a Terry Harrison, "The evolutionary context of the first hominins," Nature (únor. 17, 2011), 470:347–352. 11. Eben Harrell, "Ardi: The Human Ancestor Who Wasn't?" Time (květen 27, 2010). 12. "Human Origins and the Fossil Record" v Science and Human Origins (Discovery Institute Press, 2012), str. 45–83. 13. Mark Collard a Leslie C. Aiello, "From forelimbs to two legs," Nature (březen 23, 2000), 404:339–340. 14. Ibid. 15. Leslie Aiello, citován v Richard Leakey a Roger Lewin, Origins Reconsidered: In Search of What Makes Us Human (Anchor Books, 1993),str. 196. 16. John Hawks et al., "Population Bottlenecks and Pleistocene Human Evolution," Journal of Molecular Biology and Evolution (2000), 17(1):2–22. 17. Ernst Mayr, What Makes Biology Unique? (Cambridge Univ. Press, 2004), str. 198. 18. Daniel Lieberman, David Pilbeam, and Richard Wrangham, "The Transition from Australopithecus to Homo," in Transitions in Prehistory: Essays in Honor of Ofer Bar-Yosef (Oxbow Books, 2009) 19. Ibid. 20. "New study suggests big bang theory of human evolution," (Jan. 10, 2000) na http://www.umich.edu/~newsinfo/Releases/2000/Jan00/r011000b.html.