Neslýcháte toto prohlášení v jeho mnoha podobách často? Já ano. Je však zcela mylné a já se pokusím vysvětlit proč. Věda je skvělá věc a vděčíme jí za obrovské množství dobrého. Nedávno jsem si to znovu velmi jasně uvědomil poté, co mi v nemocnici anesteziolog poskytl možnost milostivého úniku před bolestivým operačním zákrokem. Věda oprávněně požívá velikého respektu, neboť funguje a výsledky jejího praktikování jsou velice praktické a navýsost hmatatelné. Věda má ale také svoje mantinely, přičemž rozhodně neplatí, že to co nemůžeme podrobit vědeckému zkoumání neexistuje. Jak věda pracuje?
Tak zvaným induktivním postupem. Vědec pozorováním určitého jevu shromažďuje údaje, které posléze generalizuje. Budeme-li se například vždy a všude setkávat s bílými labutěmi, odvodíme z naší zkušenosti obecný závěr o tom, že jedním z charakteristických vlastností tohoto ptáka je jeho bílá barva. Tento závěr vznikl jako zobecnění naší opakované zkušenosti a budeme jej tedy v rámci vědecké metody považovat za pravdivý. Pouze ale do momentu, kdy se setkáme s labutí v černém kabátě. (Evropanem v Austrálii poprvé nalezena na sklonku sedmnáctého století). Černý opeřenec naší jistotu zcela bortí a ukazuje na limity vědy, která může pracovat pouze s tím, co jí je známo a k dispozici, a ne s tím, co jí známo není. Smí poskytovat pouze závěry činěné s určitou mírou pravděpodobnosti, nikdy však ne jistotou. Nemůže tedy už z principu nastat situace, kdy by mohla věda za pomoci své stávající metodologie prohlásit cokoliv za neexistující. Dokonce ani jednorožce, kentaura či králíky Boba a Bobka z klobouku. Jediné co k jejich existenci či neexistenci může říci je to, že z důvodu chybějící zkušenosti s těmito bytostmi není jejich reálné bytí pravděpodobné. Chceme-li si na něm mermomocí trvat, budeme tak činit navzdory absenci jakéhokoliv stávajícího racionálního opodstatnění. No dobrá, ale je toto nějaké prokázání neexistence? Jistěže ne. K tomu věda ten správný aparát opravdu nemá.
Bude-li vám někdo přesto tvrdit opak, požádejte jej o laskavou demonstraci doložení způsobu, jakým je věda schopna prokázat neexistenci jakékoliv logicky konsistentní věci. Garantuji, že toho nebude schopen. Jiný člověk vám zase může oponovat názorem, že k vyvrácení existence dané věci úplně postačuje, když věda neposkytuje důvody k tomu v ní věřit. Pouze věda nám podle tohoto názoru může poskytovat informace o světě. Pakliže informace nedodává, věc neexistuje. Je to skutečně tak? Mohu kupříkladu dostat vědecký důkaz toho, že milujete svojí ženu? Není to náhodou tak, že odpověď znáte, aniž byste zapojil vašich pět smyslů, které při vědeckém zkoumání nutně používáte? Není to také spíše o tom, že pravdivost samotného prohlášení „věda je jediným zdrojem poznání" není paradoxně vědecky jakkoliv ověřitelné a navíc spadá do kompetence filozofie?
Není tedy pravdou, že by věda byla jediným kanálem, kterým k nám putují informace o světě ve kterém žijeme, byť je kanálem veskrze spolehlivým. Není také ani náhodou pravdou, že by věda mohla prokázat neexistenci čehokoliv vnitřně logického – není toho ze samé svojí podstaty schopna. Až vám to opět někdo předhodí, vězte že neví o čem mluví.
Jiří Lem.
Podobné články: