pen_to_paper_by_amiedenfanceJanovo evangelium bylo kvůli svému jasnému poselství o Kristově božství trnem v oku skeptikům, kterým se hodil pravděpodobný předpoklad jeho pozdějšího sepsání k postulování závěrů o jeho možné nespolehlivosti. Dnes již k myšlenkám o výrazně pozdější dataci spisu není důvod.

 

 

Co se týče externích důkazů pro závěr, že autorem je apoštol Jan v prvním století, máme kromě svědectví raných církevních otců (Ignatius již v roce 110 po Kristu Janovo evangelium zřejmě zná) relativně nově i P52 – tedy známý Rylandův papyrus s částí textu Janova evangelia nalezený v Egyptě a datovaný kolem roku 117. Pro stejný závěr máme i interní důkazy z textu samého, které (1) sestávají:

 

1.) z četných referencí v první osobě (20:2, 21:4)

2.) z důvěrného obeznámení autora s židovskými očistnými zvyky (2:6), pohřebními

     zvyky (19:40), svátky (5:1) a dokonce postoji (7:49)

3.) ze znalosti geografie a topografie země (2:12; 4:11; 5:2; 18:11; 19:17)

 

Jak píše profesor G.E.Ladd, většina odborníků dnes již přijala stanovisko, že evangelium bylo sepsáno očitým svědkem v prvním století (2)

 

Podrobnější analýza

 

Před několika lety si dal novozákonník Craig Blomberg práci s detailní analýzou Janova evangelia a identifikoval následující množinu detailů, které svědčí o historické spolehlivosti tohoto díla. Některé z bodů byly potvrzeny archeologií, jiné spisy dobových autorů, kteří nebyli křesťany. Další jsou pak historicky pravděpodobné proto, že by si je jenom sotva jakýkoliv křesťan vymyslel.

 

Níže je tedy sumář z této analýzy profesora Blomberga:

 

Archeologie potvrzuje užití kamenných nádob na vodu v novozákonní době (2:6)

 

S vědomím raně křesťanské tendence k asketismu by byl zázrak přeměny vody ve víno velice nepravděpodobným výmyslem (2:8)

 

Archeologie potvrzuje správné umístění Jákobovy studně (4:6)

 

Flavius Josephus ve svých Židovských válkách potvrzuje, že v Ježíšových dobách panovalo mezi Židy a Samaritány výrazné nepřátelství (4:9)

 

„Sestoupit, sejít" správně popisuje topografii západní Galileje (z Káně do Kafarnaum cesta významně klesá) (4:46, 49, 51)

 

„Stoupat" správně popisuje průběh cesty do Jeruzaléma (5:1)

 

Archeologie potvrzuje správné umístění a popis pěti sloupořadí u rybníku Bethesda. (5:2) (Výkopové práce mezi roky 1914 a 1938 tento rybník odkryly, přičemž bylo shledáno, že je identický s Janovým popisem. Jelikož daná struktura neexistovala po roce 70 po Kristu, kdy byla zničena Římany, je nepravděpodobné, že by ji kdokoliv jiný než očitý svědek byl schopen popsat v takovém živém detailu. Jan navíc o tomto místě píše, že je „v Jeruzalémě", z čehož vyplývá, že psal před rokem 70 n.l.)

 

Ježíšova věta „Svědčím-li já sám o sobě, není mě svědectví pravé" (5:31), určitě není dílo pozdějšího editora, který by se naopak snažil zdůraznit Ježíšovo božství informací o dostatečnosti jeho svědectví.

 

Situace, kdy se dav chystá Ježíše korunovat, odráží dobře známou nacionalistickou horlivost Izraele prvního století. (6:15)

 

Nenadálé a prudké bouře jsou na Galilejském moři běžné. (6:18)

 

Kristův příkaz jíst jeho tělo a pít jeho krev by si pozdější redaktor nevymyslel (6:53)

 

Podobně i odmítnutí Ježíše ze strany mnoha jeho následovníků by bylo sotva zapsáno, pakliže by se opravdu v přítomnosti pravdomluvného očitého svědka nestalo. (6:66)

 

Dva hlavní názory na Ježíše, totiž, že „je dobrý" a nebo, že „svádí zástup", (7:12) není něco co by si Jan vymyslel – pozdější editor by nejspíš vložil názor, že „Ježíš je Bůh".

 

Obvinění Ježíše z posedlosti by bylo sotva zaznamenáno nějakým pozdějším redaktorem.

 

Použití výrazu „Samařan" k pošpinění Ježíše odpovídá nepřátelství mezi Židy a Samařany. (8:48)

 

Záměr židovských věřících kamenovat Ježíše by byl nepravděpodobnou pozdní smyšlenkou. (8:31, 8:59)

 

Archeologie potvrzuje existenci a polohu rybníku Siloe. (9:7)

 

Vyloučení ze synagogy ze strany farizeů vyvolávalo u Židů oprávněné obavy - všimněte si, že uzdravený muž vyzná svoji víru v Ježíše až poté, co byl ze synagogy vyloučen (9:13-39), tedy ve chvíli, kdy již nemá co ztratit. Situace působí autenticky.

 

Skutečnost, že uzdravený muž nazývá Ježíše prorokem namísto nějakým jiným a vznešenějším titulem svědčí o tom, že se nejedná o přikrášlenou pozdější smyšlenku. (9:17)

 

Během zimního svátku se Ježíš procházel v Šalamounově sloupoví, které bylo jedinou částí chrámu chráněnou před chladným zimním východním větrem. (10:22-23) Toto místo je několikrát zmíněno u Flavia.

 

Vzdálenost patnácti stádií (kolem tří kilometrů) je přesně vzdálenost mezi Betanií a Jerusalémem. (11:18)

 

S vědomím pozdější animosity mezi Židy a křesťany je kladný popis Židů utěšujících Martu a Marii nepravděpodobným výmyslem. (11:19)

 

Užití pláten v případě Lazarova pohřbu odpovídá židovským pohřebním zvykům prvního století. Je nepravděpodobné, že by pozdější editor tento teologicky irelevantní detail zahrnul. (11:44)

 

Přesný popis složení Sanhedrinu (11:47). V Ježíšových časech sestával z velekněží (většinou saduceů) a farizeů.

 

Kaifáš byl toho roku opravdu velekněz. Informaci potvrzuje Flavius Josephus,od kterého se dozvídáme, že úřad zastával mezi roky 18 až 37 n.l.

 

Neznámá maličká vesnička Efraim (11:54) blízko Jeruzaléma je zmíněna Flaviem.

 

Ceremoniální očista byla v rámci příprav na židovské velikonoce běžná. (11:55)

 

Pomazání nohou olejem bylo v židovské kultuře ve směru k zvláště významným hostům praktikováno (12:3). Scéna,ve které Marie otírá Ježíšovy nohy svými vlasy, je jako pozdější smyšlenka dosti nepravděpodobná.

 

Mávání palmovými ratolestmi bylo běžným židovským obyčejem při oslavách vojenských vítězství či vítání vládců. (12:3)

 

Umývání nohou bylo v Palestině prvního století nezbytné kvůli prachu a otevřené obuvi. Ježíž, který se ujímá úkonu a kterým nebyli povinováni ani židovští otroci, je nepravděpodobným výplodem představivosti případného pozdějšího editora. (13:4). Petrovo naléhání, aby mu tedy byla umyta i hlava a ruce je v souladu s jeho impulsivní osobností (je těžké si představit, proč by si tento detail vůbec někdo vymýšlel)

 

Petr žádá Jana, aby Ježíši položil otázku (13:24). Nedává smysl vkládat tento detail ,pakliže se jedná o fikci – Petr se mohl Ježíše zeptat sám.

 

Ježíšovo prohlášení,že „Otec je větší než já" je nepravděpodobným výmyslem (14:28) jestliže, jak tvrdí kritici, se Jan snaží utvářet Ježíšovo božství.

 

Užití vinné révy jako metafory dává dobrý smysl v Jeruzalémě (15:1), kde byly vinice v blízkosti chrámu. Podle Josephuse na sobě měly navíc chrámové brány zobrazení vinné révy.

 

Užití metafory porodu (16:21) je zcela židovské – bylo nalezeno i ve svitcích od Mrtvého moře.

 

Standardní židovský postoj při modlitbě byl s očima pozdvihnutýma „k nebi" (17:1)

 

Ježíšova věta o tom, že slova která dává ostatním, má od Otce (17:7-8) by nebyla vložena, pakliže by se Jan snažil uměle prosadit koncept Ježíšova božství.

 

Ve vztahu k Jidášově zradě Jan neposkytuje informaci o konkrétní starozákonní prorocké pasáži, která tímto dojde naplnění. Pisatel fikce či pozdější křesťanský editor by velmi pravděpodobně identifikoval pasáž, na kterou se Ježíš odvolává. (17:12)

 

Jméno veleknězova sluhy (Malchus), kterému bylo useknuto ucho je nepravděpodobným výmyslem. (18:10)

 

Správná identifikace Kaifášova tchána Annáše, který byl veleknězem mezi roky 6-15 po Kristu (18:13). To, že byl Ježíš před Annáše předveden, je z důvodu rodinných vztahů a přetrvávajícího vlivu bývalého velekněze věrohodné.

 

Janovo tvrzení, že byl veleknězi znám (18:15) se zdá být historické. Vymyslet si takovou věc by jednak nedávalo žádný smysl a navíc by Jana vystavilo diskreditaci ze strany židovských autorit.

 

Annášovo vyslýchání Ježíše stranou jeho učení a učedníků dává historický smysl. Annáš by se jistě obával případných občanských nepokojů a podkopávání židovských náboženských autorit. (18:19)

 

Existují dobré historické důvody důvěřovat Pilátově neochotě k procesu s Ježíšem (18:28). Pilát musel jemně balancovat mezi snahou být za dobře s Židy na jedné a s Římany na druhé straně, přičemž případné občanské nepokoje by jej stály místo. (Židé si to dobře uvědomovali když jej tlačili slovy,: „Propustíš-li ho, nejsi přítel císaře, každý, kdo se vydává za krále, protiví se císaři" Židovský filosof Filón užití této nátlakové taktiky na Piláta potvrzuje. (Gaiovi 38.301-302)

 

Povrch podobný „kamenné dlažbě" (19:13) byl odkryt blízko pevnosti Antonia.

 

Provolávání „Nemáme krále ale císaře" (19:15) by velice pravděpodobně nebylo při vědomí židovské nenávisti k Římanům vymyšleno. Pravděpodobnost dále klesá, jesliže text vznikl po roce 70 po Kristu.

 

O ukřižování Ježíše (19:17-30) hovoří i jiné zdroje než křesťanské. Zmíněno je u Josepha Flavia, Tacita, Luciana, či v židovském Talmudu.

 

Odsouzenci k ukřižování opravdu nesli příčné trámy křížů na popraviště. (19:17)

 

Josephus potvrzuje, že křižování byla popravčí technika užívaná Římany (Židovské války 1.97, 2.305, 7.203).Hřebem probodená hlezenní kost byla navíc v Jeruzalémě v roce 1968 nalezena.

 

Popraviště bylo pravděpodobně mimo Jeruzalém, jak tvrdí Jan (19:17), což by zajistilo, aby nedošlo k znesvěcení posvátného židovské města přítomností mrtvých těl. (Deut. 21:23)

 

Poté,co kopí proniklo Ježíšovým bokem,vyšla dle Jana krev a voda. (19:34) Dnes víme, že oběti ukřižování by v takovém případě mohla z těla vytéci perikardiální a pleurální tekutina. Ta vypadá jako průzračná kapalina podobná vodě a za ní velké množství krve. Jan by sotva mohl o něčem takovém referovat, kdyby nebyl očitým svědkem.

 

Josef z Arimatie (19:38) je jakožto člen Sanhedrinu nepravděpodobným kandidátem na smyšlenou postavu.

 

Josephus Flavius (Starožitnosti 17.199) potvrzuje, že koření (19:39) bylo využíváno ke královským pohřbům. Tento detail ukazuje, že Nikodém neočekával Ježíšovo vzkříšení a demonstruje, že Jan později nevsunul článek pozdější křesťanské víry do textu.

 

Postavy Marie z Magdaly (20:1) by nebylo použito k prvnímu setkání člověka se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Žádná žena by dobově nehrála takto prominentní roli ve vymyšleném příběhu.

 

Situace,kdy Marie nejdříve zamění Ježíše za zahradníka (20:15), není myslitelná v kontextu snahy pozdějšího editora představit maximálně vyvýšeného Krista.

 

Ze stejného důvodu je pravděpodobná autenticita Mariina oslovení Ježíše jakožto „učitele" (20:16)

 

Ježíšovo prohlášení o návratu k „Otci svému i Otci vašemu" (20:17) nezní jako pozdější vsuvka kvůli nejednoznačnosti Ježíšova božského statusu.

 

153 chycených ryb je teologicky irelevantní detail (21:11)

 

Strach učedníků zeptat se Ježíše kým je (21:12), potvrzuje autentičnost situace a demonstruje lidský úžas nad vzkříšeným Kristem a snad i nad určitou zvláštní kvalitou vzkříšeného těla.

 

Kryptické Ježíšovo vyjádření ohledně Petrova osudu je natolik nejasné, že z něj nejdou činit teologické závěry. Proč si je tedy vůbec vymýšlet?

 

 

Ze všeho výše uvedeného mi vyplývá jedno. Není žádný důvod Janovi nevěřit.

 

Jiří Lem.

 

Podobné články:

Bibli sepsali lidé - proto jí nemůžeme věřit

Ztracené knihy Bible?

Spolehlivost textů Nového Zákona ve světle hry na tichou poštu

 

 

 

Poznámky

1. Geisler, Norman L.: Christian Apologetics. Grand Rapids:Baker Book House, 1976

2. George E. Ladd, A Theology of the New Testament

3. Craig Bloomberg, The Historical Reliability of John's Gospel: Issues and Commentary, 2001

Vyhledej

Seznam článků v této sekci

Deset nejzajímavějších nálezů biblické archeologie za 2018 dle Christianity Today


Proč teorie velkého třesku ukazuje na Boha, o kterém svědčí Bible


Zdánlivé biblické kontradikce - užitečné principy k jejich posuzování


Nejen křesťan nese důkazní břemeno


Marek není očitým svědkem Ježíšova života. Bůh ví kde vzal své informace a zda se jim dá věřit


Svoboda, lidská práva či rovnost? Ve světě materialisty nutně pouhé žvásty


Vysvětluje hypotéza existence Boha dobře vznik vesmíru?


Co simulujeme případným vytvořením života ve zkumavce


Problémy se sčítáním lidu a přepracovaným Quiriniem


Náboženství v rozporu s vědeckým pokrokem?


Ateisté? Mají pouze o jednoho boha méně, než křesťané


Lékařská věda k nezvyklým projevům Ježíšova organismu v jeho posledních dnech


Byl Hitler křesťanem?


Jak můžeme věřit evangelijním vyprávěním, když v nich chybí důležité detaily


Starozákonní Bůh kamenem úrazu? Jak naložit s výboji Izraelců v Kenaanu?


Bojíme se hovorů o evoluci? Je to nutné?


Záleží na tom zda byl Ježíš vzkříšen? A lze vůbec chtít něco takového dokázat?


Existoval vůbec v prvním století Nazaret?


Jestliže Bůh existuje, proč jej není vidět? Jak moc rozumné vůbec je věřit něčemu, co nelze spatřit?


Vylučuje mozek myšlenky tak jako ledviny vylučují moč? Proč uvažovat o duši


Proč nemáme pro existenci Boha více důkazů


Bible plná chyb, aneb mnoho povyku pro nic


Vyjímečné tvrzení pouze s vyjímečně přesvědčivými důkazy


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Plinius


Co dokazuje mučednická smrt Kristových učedníků?


Spolehlivost biblických textů


Steve Jobs neexistoval. Vymysleli si jej lidé, kteří nevěděli jak funguje Apple iPod


Tma v pravé poledne při ukřižování Ježíše Krista. Mýtus nebo historická realita?


O mlčícím kocourkovi Mikešovi aneb nepřeklenutelné rozdíly mezi člověkem a zvířaty a co z toho také vyplývá


Vedou všechna náboženství k Bohu? Podobenství o slonovi a několika slepcích


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Suetonius


Bůh? A proč ne rovnou vodník Česílko nebo Santa Klaus?


Genesis a hliněné desky z Ebly


Ateismus – víra mužů bez funkčních a milujících otců


Je Bůh arogantní egoista?


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš a Tacitus


A kdo teda stvořil Boha? (když jste tak chytrej)


Morální argument pro existenci Boha


Hledání betlémské hvězdy


Víra na způsob vanilkové zmrzliny


Ježíš nikdy netvrdil že je Bůh. Toho z něj udělali až jeho učedníci.


Ježíš nebo Ceasar? Verdikt literárních pramenů


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia


Proč věřit pravdivosti zpráv o Ježíšově vzkříšení? Žena jako klíčový svědek


Jak na zlo ve světě a proč se vám to nemusí líbit


Dá se věřit Janovi? O spolehlivosti čtvrtého evangelia


Zlo jako argument pro Boží existenci?


Ztracené knihy Bible?


Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš v židovském Talmudu


Spolehlivost textů Nového Zákona ve světle hry na tichou poštu


Jsou všechna náboženství v podstatě stejná?


Takoví normální zabijáci - křesťanství, ateismus a hromada mrtvol


Kosmologický argument pro existenci Boha


Křesťanství a údajný vliv na něj ze strany mysterijních náboženství


Náboženství vzniklo jako projekce našich tužeb


Bibli sepsali lidé - proto jí nemůžeme věřit

Co je apologetika?

Apologetika poskytuje racionální základ pro důvěru v pravdivost křesťanského světonázoru a odpovídá na námitky vznesené proti legitimitě takové důvěry.